Art vs. Craft

 Vytváření vs. Vyrábění 

S Kryštůfkem malujeme a tvoříme poměrně často, i když s příchodem teplého počasí samozřejmě o dost míň než v zimě, přesto se snažím alespoň 3x týdně výtvarnou aktivitu zařadit. Střídáme techniky, povrchy i témata, většinou se odrážíme od nějaké knihy nebo prckova aktuálního zájmu. Něco baví míň, něco víc, motivací pro něj v poslední době je hlavně když vyrábíme pro někoho - dvě babičky měly narozeniny, tatínek Den otců...

U procesního umění není důležitý výsledek, ale užít si proces tvoření

Prcek držel štětec poprvé v ruce když mu bylo 5 měsíců, byl nespavej a já jsem malovala obraz pro moji mámu k narozeninám, v levé ruce štětec, v pravé ruce v klubíčku kluka a kluk v ruce svůj štětec :) Jakmile začal sám sedět, nabízela jsem mu ergonomickou voskovku a papír a kreslili jsme spolu. Barvičky jsem nabízela pravidelně, střídali jsme prstovky, voskovky, občas dětské fixy, prostě aby viděl že může něco vytvářet :) Kolem 15m jsem mu dala první plátno, které ztvárnil úplně sám. Moc dlouho u toho tehdy ještě nevydržel, ale sám si tam napatlal pár barevných fleků, nakonec si vybral černou, celý se opatlal a obtiskl na plátno ručičku (a pak na stůl, na mě, na podlahu :D ) 

Ale proč to všecko píšu? Určitě né proto, abyste měli výčitky že jste dali fixy do ruky až ve dvou letech, že jste začali pozdě a tak. My začali brzo jednak proto, že prcek málo spal a co s ním celé dny že :D Za druhé proto, že já různorodé tvoření ráda a těšila jsem se na parťáka :) Hlavně to však píšu proto, že si myslím, že je potřeba aby si děti nejprve osahaly tvořivý materiál svým vlastním způsobem a tempem a teprve potom od nich můžeme chtít nějaké výsledky. Proto je většina našeho tvoření zaměřená na process art - procesní umění, někdy se překládá jako prožitkové umění, já říkám vytváření. Jeho cílem je vyzkoušení nové techniky, materiálu, kreativní a příjemné využití společného času. Proto je vhodné pro první seznámení dětí s výtvarnými materiály - nepotřebujeme návod, můžeme dětem ukázat jak se s danou pomůckou zachází (např vodovky - namočím štětec do vody, pak do barvy, nanesu na papír, opakuji) a dále je to čistě na nich.

Naproti tomu vyrábění (anglicky Crafts) je zaměřené na výsledek. Vyžaduje už dodržovat nějaký postup, mít pohromadě daný materiál a pomůcky aby se nemuselo odbíhat atd. Je to například tvoření, které děti nosí domů ze školky - je dané zadání, v rámci nějž je sice možné se trošku odchýlit, ale podle jednoho postupu by všechny výsledky měly být podobné. Není to tedy až tak kreativní činnost, neznamená to ovšem, že není prospěšná. Trénuje zase jemnou motoriku, schopnost porozumět instrukcím, dodržovat postup, trpělivost. Může cíleně rozvíjet např. stříhání, přesnost při lepení, což jsou dovednosti které se do života jistě hodí.  

Určitě je dobré nejmenším dětem mezi volné procesní umění občas vložit nějaké to řízené vyrábění - já většinou mám nějaký koncept a kombinuji obě podle potřeby -např. kolem Velikonoc jsme zkoušeli skvělou techniku stříkání krepáku vodou, které prcka hodně bavilo a měli jsme několik archů A3 s krásnou duhovou kresbou.  Po zaschnutí jsme je použili na duhové větrníky a velikonoční přáníčka - obě tyto činnosti už vyžadovaly instrukce.

Duhový papír a jeho možné využití

Pokud s dětmi chcete tvořit, ale nejste fanoušci nepořádku, léto je vhodná doba dopřát dětem tyto aktivity na zahradě :) A až se počasí zkazí a přijde letní bouřka, můžete je pak využít k nějakému tvoření podle návodů, budeme rádi když se inspirujete i u nás :) Pokud tak učiníte označte nás na instagramu s #jednounohouvmontessori, rádi Vaše výtvory nasdílíme.

Reality check

 Ahoj kamarádi, 

v mojí bublině na instagramu posledních pár dní rezonuje jedno téma a to je setkání s realitou - jak to vypadá na instagramu/ blogu vs jak aktivita skutečně dopadla. Tak jsem si říkala že se tady k tomu taky trošku vyjádřím :)

Takže zaprvé - každý kdo má oči vidí. že moje fotky nejsou nijak dokonalé. Byť se snažím aspoň u postupů aby vše bylo jasné a dobře vidět, nejsem prostě fotograf, navíc často fotím v noci za umělého světla, stíním si nebo mi stíní kocouři atd :D Ale samozřejmě většina IG profilů se chlubí dokonale nasvícenýma fotkama prostorných hracích pokojů, které teda kolikrát vypadají větší než celý náš obývák s kuchyní dohromady :D a samozřejmě pak vyvstává otázka jestli to takhle mají pořád nastylizované, jestli stylizujou i ty děti tak aby si pro fotku s hračkou pohrály, nebo jestli se ta aktivita skutečně provádí atd. Tak vás můžu ujistit, že všechno co tady nebo na IG prezentuju se u nás skutečně používá, každé vyrábění tady sdílím až potom co jsme ho dokončili, abych mohla napsat jak se to Krýšovi líbilo/ dařilo, případně co bych příště třeba změnila. 

Taky mi od kamarádů hlavně na FB přišlo pár dotazů jak to zvládám, hlavně teď nově se dvěma dětma. Jak připravíš pro Krýšu všechno to vyrábění, kam na to chodíš, kdy stříháš, laminuješ atd ? :) Takže - nápadů mám mnohem víc než kolik toho s Krýšou reálně vyrábíme - zaprvé ho nechci zahltit, zadruhé se snažím obměňovat techniky i druhy aktivit. Příklad -  senzorické tácy nedělám každý den, ale když některý zaujme, nechám ho klidně připravený k dispozici několik dní. Co se týká vyrábění, mám ho v zásobě na několik životů dopředu, v několika albech inspirace na Pinterestu, IG, v počítači, v knížkách... Arzenál výtvarných potřeb máme také téměř neomezený, takže pro mě příprava těchto aktivit až tolik času nezabere. Stříhání a laminování dělám po večerech, koukáme u toho třeba na seriály. Pořád to vypadá jako idylický obrázek pro instagram že :D

Tak teď ta realita - samozřejmě že když spolu aktivně něco tvoříme, čteme, jsme venku, tak věci v domácnosti stojí :P například hromady prádla které se pravidelně nakupí že jsou i vyšší než Krýša :D Ale díkybohu jsem našla super místo kam schovat lavor tak, abych na něj z obýváku neviděla a můžeme bezstarostně vyrábět a hrát si :D 

pak s dětma něco maluj :D

Další co vám na instagramu téměř nikdo neukáže jsou následky tvoření s dětmi :D všechny montessori profily ukazují krásné spořádané děti v zástěrkách jak sedí a štetečkem malují překrásná dílka - jen můj kluk se při kontaktu s barvou mění v démona z pekla který by se tou barvou nejradši pokryl od hlavy k patě, vyválel se a ještě opatlal všechno v okruhu 150m :D Co si myslí o zástěrce mi docela jasně dal najevo hned poprvé kdy jsem mu ji oblékla ( ukousl napůl utržený suchý zip o kterém jsem si říkala že přece ještě vydrží) - takže máme vyhrazených pár triček s flekama, protože akryl nejde úplně dobře vyprat (prstíkové barvy jsme už dlouho nekupovali, od té doby co to prcek nesvačí mi to přišlo zbytečné) a nebo se prcek svlíká a taky to funguje :) Každopádně máme pomalovanou snad každou zeď, stolek, schůdky, už i kocouři to párkrát schytali :D 

Tak a teď mi napište, kdo po tomhle přiznání bude podle nás ještě něco tvořit :D 

O Ježíškovi

 Ahoj kamarádi,

ve spoustě montessori, rádoby montessori i jiných skupinách na FB a instagramu v posledních dnech před Vánocemi přibývají posty o Ježíškovi, jak dětem nezkazit kouzlo Vánoc a zároveň jim nelhat atd. Nedá mi to a taky si k tomu napíšu svoje...

Především, se mi příčí psát o lhaní v souvislosti s Vánocemi, tak jak to někteří šmahem nazvou a jsou s tím hotovi. Ať si každý dělá a udržuje tradice podle svého, ale tento trend nazývat Ježíška lhaním mi prostě přijde nepatřičný. Všichni jsme z generace, která na Ježíška věřila, rodiče dárky schovávali, myslím si že minimum z nás bude z toho mít nějaké trauma nebo pocit křivdy. Samozřejmě, montessori přístup to není (ale my jsme jen jednou nohou tak nás to netrápí :D ), ale zrovna co se týká světa fantazie tak pro u vlastně v montessori není místo vůbec, nebo spíše až velmi pozdě a okrajově. V tomhle se mi víc líbí waldorfský přístup, kde se tradice dodržují, každé období se slaví významné dny, tematické vyrábění z přírodnin a podobně. Je to jeden z důvodů proč nedokážu Kryštůfka vychovávat v čistě montessori duchu, protože svět fantazie, fantasy a nadpřirozených bytostí je nám i s manželem blízký a nedokážeme se od něj oprostit a ani nechceme. 

Tuhle knížečku si Kryška okamžitě oblíbil, nejvíc ilustraci kde je odklápěcí okýnko Mariina bříška a v něm mimi Ježíšek :) 

Betlém vlastní výroby v kombinaci s našimi oblíbenými zvířátky DeAgostini

Takže jak to bude s Ježíškem u nás? 

Ježíšek nám přinesl stromeček v noci, dnes ráno (17.12) ho Kryštůfek po probuzení poprvé viděl - důvod je ten, že já mám ráda tu atmosféru, ráda sedím s hrnkem čaje a cukrovím a koukám do světýlek a uvolní to pak ty poslední dny před Štědrým dnem, kdy se chystají jiné věci. Až se zeptá, proč někomu Ježíšek stromeček nosí už tak brzo jako nám a někomu až 23. nebo 24.12, je to jednoduché - aby to všechno stihnul, musí si práci rozdělit za jednu noc to nezvládne ani tak kouzelná bytost :) 

Dárky, které budeme mít doma pod stromečkem Kryštůfkovi přinese Ježíšek, ty které dostane u babiček, tetiček a podobně mu koupili oni protože ho mají rádi. Stejně tak my babičkám a dědovi a všem kdo s náma na Štědrý den nebude dárky kupujeme nebo vyrábíme, protože je máme rádi a chceme jim udělat radost.

Takže to je asi ve zkratce jak bude Ježíšek probíhat u nás, utvrdilo mě v tom to, když jsem ráno Krýšu viděla jak se rozzářil když viděl stromeček rozsvícený a nazdobený. Už se těším až tam tajně nanosíme dárky, pošleme ho s tátou ven zapálit svíčku a prskavku a vyhlížet Ježíška a mezitím to tam přistane :) 

Ať už slavíte Vánoce s Ježíškem nebo bez, užijte si je ve zdraví a v klidu, protože nic není víc :) <3

Moje šikulka!

 Ahoj kamarádi,

možná už víte, že jedním ze základních principů Montessori pedagogiky je fakt, že dítě nemá být superlativně chváleno jako například: `Kryštůfek je nejšikovnější na světě`, ale spíš se má zhodnotit realistickým popsáním situace, tedy místo: `Kryštůfek nakreslil krásné jablíčko` použít `Kryštůfek nakreslil jablíčko`. Ještě lepší je se předtím, než zhodnotíme že je to jablko, zeptat  dítěte co tedy podle sebe nakreslilo a pak zopakovat jeho odpověď. Samozřejmě se to dá říct s nadšením v hlase, mírně zatleskat, ale hlavní myšlenka je taková, že pochvala od okolí nemá být motivací k vykonávání dané činnosti.

Můj malý pomocníček šikula :)

Nevím jak Vám, ale mě tedy přijde tento styl pochval takový chladný a strohý. Možná jako zasloužilá matka už budu rezistentní, ale Kryštůfek je můj prvorozený a já mám obrovskou radost z každého jeho úspěchu, nového slova atd. A dávám mu to najevo samozřejmě - jeden z důvodů proč opravdu nikdy nemůžeme být 100% montessoriáni, protože tohle asi odblokovat nedokážu, není to moje povaha :) Doufám, že ty věci kterými mě těší nedělá jenom proto abych mu tleskala a říkala jak je šikovný, většinou stejně když ho aktivita nebaví tak prostě odejde (většinou středem přes danou pomůcku aby dal jasně najevo svůj názor :P ) nezávisle na tom jestli ho za splnění pochválím nebo ne. 

Jak to máte s pochvalami dětí Vy? Prožíváte úspěchy, nebo se dokážete oprostit a objektivně zhodnotit ? 

Hudební knihy

Ahoj kamarádi,

dneska vám ukážu knížky, bez kterých by náš život nebyl kompletní :D už několik měsíců u nás frčí téměř denně, občas je musím v zájmu zachování duševního zdraví schovat mimo dohled a dosah - jedná se o hudební knížky, milované i zatracované :) Musím říct, že naprosto nesnáším hračky, které vydávají zvuky - každý kdo nám někdy nějakou věnoval se může těšit na pomstu až bude mít vlastní děti (teto Alenko koukám na tebe :D) Ale ty knížky z nějakého důvodu dostaly milost... 

Všechny knihy na obrázku výše jsou do nakladatelství Axioma. Od doby co jsme tyhle kupovali vydali ještě několik dalších zvukových knížek a teď dokonce nově knížky zvukové+hmatové - na ty si brousím zuby až bude čas na mimi č. 2 :)

Packové jsou klasické knihy s měkkými křídovými stránkami - rock se odehrává v Londýně a jazz v New Orleans, jsou tam zvířátka a reálné nahrávky daných žánrů - např v jazzu je zpěvačka Ella (Fitzgerald) :) tyhle jsou hodně oblíbené, prcek už umí pojmenovat všechny nástroje a zvířátka která na ně hrají :) 

Rokenrol bejby a Všechny hudby světa jsou klasická leporela, dobře se ovládají a jsou tam taky známé skladby od Elvise, Jerry Lee Lewise atd :) 

Knížka Hudba z celého světa je naprosto úžasná. Je od vydavatelství Yoyo books, prckovi ji koupila moje máma ani netuším kde :) Jsou v ní vlastně lidové hudby - španělské flamenco, naše polka, francouzský bal-musette, country hudba, keltská, čínská opera, australská... No opravdu z každého kouta něco. Ke každému stylu je tam ukázka a odklápěcí okna se zajímavostmi o nástrojích daného žánru. A je tam reggae to já můžu, tím si mě kniha získala nejvíc :) 

Zpívánky 1 a 2 máme poměrně nově, přivezla je prckovi babička na poslední návštěvu. Pecka je že hned první písnička Poštovský panáček mu v hlavě uvízla natolik, že když se ho člověk zeptá kam jedeš?, odpoví do Rokycan :D  Albíka používáme téměř denně, ale tyto lidové písničky se s prckem snažím zpívat i bez tužky aby je znal, tancujeme pásla ovečky a tak :)

Knížka s piankem je taková klasika, jsou tam písničky o zvířátkách, takže mu je hraju, ale jakmile jsou trošku slabší baterky tak ten zvuk je takový klasicky otravný :D 

Ještě máme v autě ne hudební ale zvukové knížky, s vlakem autíčky, letadly, které kluka dokážou zabavit klidně na půl hodiny což je v autě jako věčnost :P Každopádně jsou hlučné knížky u nás hodně oblíbené a vzhledem k tomu, že to trvá už docela dlouho, myslím že ještě nějakou chvíli budou :) 

Máte pro děti hudební knihy? Mají je rádi nebo ne ? 

Totální nasazení

Ahoj kamarádi,

víte co je maximum effort ? Překládám si jako totální nasazení a né, není to rocková skupina :) 

Znamená to, že dítě musí vyvinout maximální možné úsilí proto, aby úspěšně dokončilo danou činnost, ať je to hra, sebeobsluha nebo úklid. Pro rodiče to v praxi znamená, že musí dobře sledovat, na co je dítě připravené a podle toho aktivity vybírat a přizpůsobovat. Pokud bude zadaný úkol moc lehký, dítě ho dokončí příliš snadno a nic se tím nenaučí, nebo ho naopak nebude chtít dokončit protože se bude nudit. V případě že je úkol naopak nad možnosti dítěte, bude se vztekat nebo jinak vyjadřovat nespokojenost a opět se nic nenaučí.

Dostat se do kočárku sám? Špatná technika ale počkej vyfotím si tě a pak ti pomůžu :D

Pomoc s roztápěním krbu aneb co se v mládí naučíš

Kuličková dráha kde horní tubus je přesně tak vysoko aby se kluk musel na špičkách trošku natáhnout

Naprosto nejtěžší je tedy odhadnout jak přesně úkol připravit aby dítě pochopilo, napnulo síly a přesto aktivitu úspěšne dokončilo. Jakmile se jedná o fyzickou aktivitu, nemám problém, navíc prcek si docela rád posunuje hranice sám :) Ale u výroby pomůcek a her je to těžší oříšek a dost často se nepovede odhadnout napoprvé obtížnost. Hlavně se mi v posledních týdnech zdá, že se prcek fakt učí skokově a strašně rychle a defacto ještě než aktivitu stihnu připravit tak on už ji předběhne :P Asi nějaký mentální spurt nebo co...

A co vy? Jak vybíráte aktivity, určujete obtížnost? Uvítám tipy na aktivitu která se dá obměnit třeba ve 2-3 fázích podle věku :)

Časopisy

Ahoj kamarádi,

z dětství si pamatuji, jak nám máma kupovala, později předplácela Sluníčko, Méďu Pusíka a my se se ségrou vždycky těšily až zase vyjde nebo přistane ve schránce, a pak jsme pár dní nedělaly nic jiného než vyráběly podle návodů v časopise, vyplňovaly všecko co tam bylo a později jsme si to i četly. Věřím že ta vzpomínka je taky jedna z věcí která ségru kdysi přivedla ke studiu žurnalistiky :) 

Pravda je, že první časopis jsme myslím dostaly někdy kolem 4.roku, né jak Kryštůfek v 18 měsících :P Nadruhou stranu časopis pro mimina tehdy nebyl, věřím že kdyby jo, měly bychom ho taky :) Dneska je hromada až skoro nepřeberná, ty první jsou pro děti už od 2 let.

Kryštof má momentálně předplacený časopis Kutílek, píšou že je od 2 let, první mu přišel v 18m. Líbí se mu zvířátka, časopis je celý barevný, na každé straně jasně poznatelné zvířátko. Co se týká úkolů - samolepky zvládá už i sám odlepit, né vždy se trefí přesně na místo, záleží jak se zrovna soustředí, je tam hodně úkolů na obtahování, spojování teček - to zatím samozřejmě nezvládá, dále stříhání taky sám ne, nůžky zatím moc nezaujaly. Ale lepidlem lepit zvládá parádně už několik měsíců, dokonce ho už ani neolizuje :D Některé úkoly si schovávám na později - různé spojovačky, bludiště, co vím že ještě určitě nezvládne - věřím že za dlouhých zimních večerů je ještě oceníme :) 

Další časopis který se mi moc líbí je Puntík. Píšou, že je taky pro děti od 2 let, koupila jsem zkusmo jedno číslo a opravdu je zatím na něj brzo. Je krásný, plný tvoření a čtení, a mám v plánu ho prckovi objednat příští jaro až mu skončí předplatné Kutílka - to bude mít 2,5 roku takže si myslím akorát :) 

Nedávno jsem ještě zjistila, že je časopis Malý Zajíček, taktéž od 2 let. Až se dostanu do nějaké lepší trafiky, taky ho vyzkoušíme - zatím máme od Zajíčka tématické pracovní sešity - Počasí, Hudební nástroje, Doprava - ty jsou super a prcka hodně baví. Hudební nástroje vyplňují spolu s tátou, pokud je tam nástroj, který máme doma, jdou se na něj podívat, případně zahrát, prcek přitom lepí samolepky... 

V poslední době si prcek hodně oblíbil Mašinku Tomáše, párkrát do týdne mu ji pustím v televizi, u kamarádů se mu hodně líbily knížky no a před pár měsíci jsme ho objevili i jako časopis. Nechci ho úplně rozmazlovat, takže většinou ho koupím  a dám třeba až když jedeme na dlouhou cestu autem, nebo naposled když jsme byli na očkování, nebo ho táta přivezl když byl tři dny pryč atd. Píšou, že je pro předškolní děti, nicméně některé úkoly zvládl prcek s přehledem sám. Omalovánku třeba nee, ale jsou tam puzzle které mu vystříhám a zalaminuji, někdy pexeso, které už pomalu zkoušíme a obecně většina těch aktivit mi přijde snazší než třeba v Puntíkovi :) 

Kupujete dětem časopisy (nebo sobě?) nebo vám to v době digitální přijde jako zbytečnost ?

Sensory play: Doba ledová

Ahoj kamarádi,

dnes tady mám super senzorickou aktivitu, kterou v horkých letních dnech určitě oceníte vy i děti. 

Příprava je velice jednoduchá - zvířátka zamrazíme do vhodných formiček - já jsem na hmyz použila tvořítko na velké kostky a dinosaury jsem nacpala do silikonových formiček na muffiny. Do podnosu jsem ještě přidala misku se solí a džbánek s teplou vodou abychom tomu rozmrazování trošku pomohli :) 

Na přípravě je nejhorší sehnat zvířátka tak aby se vešla do formiček a pak čekat než se zamrazí (my jsme ještě více než 14 dní čekali na hezké počasí :P ) 

Hra je super na procvičení slovní zásoby, osvěžení, dá se pozměnit přidáním barviva před zamrazením... Kdo vyzkouší s nějakou obměnou, pochlubte se!

Faily a omyly :)

Ahoj kamarádi,

pokud často chystáte pro děti aktivity a zábavu, jistě se vám už stalo že nějaká hra úspěch neměla. Třeba přišla ve špatnou chvíli, třeba měla jenom špatné téma. Taky už pár takových mám na triku a i když to zamrzí, obzvlášť když je to věc nad kterou člověk stráví dost času a dítě to pak nebaví, nesmíme se neúspěchem dát odradit :)

Dvojitý fail - nejdřív to nešlo protože jsem měla špatné voskovky - moc tvrdé 

a tuš je pořádně nepřekrývala, když jsem sehnala lepší voskovky a fungovalo to 

tak to zase  mrňouse nebavilo :D vrátíme se k tomu v budoucnu

Zvířátkový fail - napoprvé prcek osvobodil jen oblíbence, zřejmě špatně zvolená páska, 

na podruhé jsem dala silnější pásku, ty samé zvířátka, ani si toho nevšiml :) totální propadák

Sklenice a džbánek - to je prckův fail, než jsem mu odměřila vodu do džbánku 

aby mohl přelít do sklenice, třísknul s nima o sebe a je po nich...

Faily si osobně dělím na 1. totální propadáky - viz hra se zvířátky, která se u nás prostě nechytla, 2. druhé šance - vyškrabávání obrázků zkusíme třeba za měsíc znovu a uvidíme :) 3. nehody - prostě byl kluk rychlejší, jak se jedná o hry s vodou tak je k nezastavení a skleněné nádobí nezvládlo tempo. 

Ohledně nehody - hlavně nenadávat, člověk s tím částečně tak nějak musí pořád počítat když dá půlročnímu klukovi do ruky sklo že :) jsem ráda že se hlavně nepořezal, vysvětlila jsem mu že si teda hrát nebudem když už nemáme s čím, nechala kontrolovaně osahat střepy a přinesla jsem plastovou flašku a odměrku :)

Seznam failů se jistě bude rozšiřovat tak je sem zase časem přidám :)

Denní rutina

Ahoj kamarádi,

dneska něco málo o tom, jak probíhají naše běžné dny.
Nějak se mi příčí označení denní režim, asi že mi vždycky evokuje minulý režim a něco co je celkově nepříjemné. Bohužel hlavně starší generace má často tendeci se ptát právě na režim. Jsou tak zvyklí a asi už s tím nic nenaděláme. Věřím navíc, že kdybych se prckovi opravdu snažila nějaký režim vnutit, tak se zabejčí a stejně to neudělá, bude paličák po mě :D Takže spíš používám slovo rutina, které pro mě lépe odráží tu pravidelnost...

Základ každého našeho dne - čtení, pobyt venku, výtvarná aktivita

Většinou vstáváme mezi 6.30 až 7.30 - čím blíž k 7.30 tím je máma spokojenější :) Jako první po probuzení vařím kafe, chystám snídani, prcek si mezitím sám chviličku hraje. Pak společně posnídáme a po snídani následuje taková půlhodinka kdy většinou zvládnu všechny urgent domácí práce - jsem jako blesk, dokud je mrňous schopný se zabavit sám :)
I když je teď už venku krásně, většinou stejně dopoledne trávíme doma. Buď čteme, nebo tvoříme, případně mám nachystanou nějakou aktivitu na jemnou motoriku, barvy. Hodně záleží na rozpoložení ve kterém se malý pán nachází. Těch řízených aktivit zase tolik neděláme, mám jich vždy několik v zásobě, ale když ho nebaví 1. ani 2. varianta které mu nabídnu, prostě je schovám a odložím na jindy.
Dost času taky trávíme vařením, přípravou jídla, to Kryšku baví a pomáhá téměř denně. Nejsem za to vždy ráda, když si dlouho hrajeme a pospíchám pak aby byl oběd hotový než bude zas chtít spát, nebo když je to jídlo které zkouším a musím dělat podle receptu atd. Ale vždycky se nějak domluvíme, když všechno ostatní selže tak napustím dřez vodou, přinesu kachny z koupelny a mám pár minut klidu (a vykoupaný dítě k tomu :D )
Po obědě chodí spát cca od 12 do 14, já si dělám svoje, tvořím, čtu si v tichu, občas spím taky :) A pak chodíme ven. Dost často se stává že jsme třeba 2h v okruhu 100m od domu :)
2-3x týdně chodíme odpoledne na hřiště, táta si dá pivčo, mrňous si pohraje s kamarády, maminka si pokecá :) to jsou dny, kdy chodíme domů trochu později, záleží jak je prcek unavený ale někdy i mezi 20-21 hod. Jinak se snažíme po večerníčku chodit koupat a uklidňovat a připravovat na spinkání - i když to stejně většinou přichází kolem 20-21...
Tento rozvrh se nám docela daří dodržovat i když jsme někde přes noc, když jedeme na návštěvu, vyždycky dbáme abychom jeli domů včas aby mrňous neusnul v autě a nebyl pak rozhozenej. Jsem zvědavá co bude, až nastane ono pověstné období kolem 2. roku kdy vše musí být akorát jinak se dítě rozhodí a nedá uklidnit... čeká nás to zachvilku :P
Máte svoje denní rutiny ? Rituály? Podělte se jak to funguje u vás...

Venkohraní: Objímáme sloupy

Ahoj kamarádi,

taky se vám stává, že na vás lidi civí jako na blázna za něco co vám přijde naprosto normální? Nám docela často takže už jsem si zvykla. Chodíme bosí, hladíme stromy a objímáme sloupy :) A máme díky tomu dítě, které je samostatné, zvídavé, pohybově zdatné a zároveň zná své limity. 

Když jsme venku, nemá téměř žádné hranice a omezení - samozřejmě se učíme že se chodí po chodníku, přes silnici se jde rychle, než do ní vstoupíme musíme se rozhlédnout, ale jinak je to vlastně jedno. Může koukat kam chce, sahat na co chce (trošku to omezuju co se týká aut, někteří lidé jsou na to hákliví - ale už si hodně zvykl že to nesmí a tak to téměř nedělá a obchází naše auta doma :P ). 

A proč to tady píšu? Teď jak se oteplilo a chodí ven mnohem více maminek s dětmi, a kolikrát koukám a nevěřím vlastním očím. Když třeba maminka na hřišti tříletému klukovi drží lahev aby se napil, krmí ho jogurtem a drží ho za ruku při jízdě dolů z klouzačky která má 60 cm :D A rozhodně nebyla jediná. Nebo mamina která řekne "Nelez do toho písku ať se neušpiníš" .... já vím nesoudit, nesoudit, ale je to těžký :P čekám že mi některá z nich vysvětlí, proč chodí s dítětem na hřiště, když nechce aby se ušpinilo.

A jak to máte vy ? Jsou vaše děti špinavé a šťastné?

Screen time

Ahoj kamarádi,
dnes tady mám hodně kontroverzní téma - televize, počítače, mobily - patří do ruky dětem ? Každý to má jinak nastavené, já tady rozepíšu jak to máme my.

První a nejdůležitější co tady musí zaznít - u nás technologie nejsou TABU! Táta ve své profesi je na mobilu a počítači velice často, bohužel i po pracovní době doma ( dělala jsem tu samou práci před MD a jsem sama zvědavá jak to bude fungovat až nastoupím zpátky...). Kdybych chtěla aby tomu prcek vůbec nebyl vystavený, tak tátu zřejmě nevidí nikdy... Navíc jsme ve 21. století, technologie jsou a budou součástí života a nemyslím si že je vhodné to dětem vyloženě zakazovat, protože co si budem, odříkaného chleba největší krajíc že :)

Varování: Při pořizování těchto fotek se dítě koukalo skoro 10 minut na mobil :D

Musím tedy říct, že já sama jsem svůj pobyt na soc.sítích hodně omezila od doby co prcek začal vnímat, nechci aby mě znal jen s mobilem v ruce. Před pár měsíci byl hodně závislý na koukání na fotky a videa - ukázal na telefon a chtěl vidět mimi - sebe :) úplně jsem se bála aby mi někdo nezavolal že to spustí hodinovou scénu že chce mimi. Musela jsem kvůli tomu dokonce na čas i přestat fotit a natáčet... Každopádně jsme se ohledně toho naučili vyjednávat a teď koukáme třeba obden. 

Já sama pro sebe televizi k životu nepotřebuji, od doby co mám vlastní laptop si pustím co chci online, a ani to ne denně, často jsem pouštěla videa na youtube jako kulisu k úklidu, ale jak nechci aby mi na to prcek koukal nějak moc, tak zapínám raději rádio.  Ale na druhou stranu - občas se hodí že vydrží 20 minut koukat na Tlapkovou patrolu a já si můžu v klidu vypít kafe :) Když už teda televizi zapnu, je to hudební kanál LALA TV kde jsou dětské písničky, anebo Tlapky, ty má hodně rád a je to opravdu max na půl hodiny - většinou míň protože Kryštof to tak dlouho nevydrží, a jakmile se začne vrtět nebo sleze ze sedačky, je to pro mě signál že stačilo. Nechci aby si zvykl na to že to jede nonstop. Snažím se navíc aby to koukání vždycky proběhlo dopoledne, on kouká a já mezitím zvládnu nějakou práci u které třeba nechci aby asistoval. Časem asi přidáme ještě Večerníček, to je klasika a takový signál že se jde do postýlky, a co jsem já jako dítě měla ráda - společné koukání na pohádku v neděli. 

Jak už jsem psala - nechci aby mě znal jen s mobilem v ruce, proto si svoje soc.sítě i tento blog řeším když spí, protože i když je s tátou nebo babí a vidí že já jsem na mobilu tak se hned běží podívat co dělám... Přijde mi nesmyslné, že děti dnes často neumí říct jak se jmenují, ale zato dokážou odemknout mobil a zapnout si Youtube, a jakmile toto začně dělat tak asi opatření zpřísním :) Věřím, že je potřeba aby děti technologie znaly, protože velká část dnešního světa je na nich závislá, ale zároveň je na to dost času a není potřeba je tomu vystavovat dřív než je nezbytné... 

Kouzelné čtení

Ahoj kamarádi,

máte doma Albi tužku ? My ano, jinak bych o ní nepsala. Prcek ji dostal na Vánoce, bylo mu 15 měsíců. Musím říct, že já sama od sebe bych mu ji asi nekoupila nikdy, od známých to žádné děti nemají a neměly, v rodině také ne a nevěděla jsem co od toho čekat. Ale jak už jsem tady dříve zmiňovala, máme babičku shopaholičku závislou na Agátině světě :D (díky bohu že nezná ty další - Chytrou Opičku, Mazanou Grétu a podbné shopy s krásnýma hračkama :D )

Když mi babí D. řekla, že koupila Albi tužku, chtěla jsem aby ji schovala a dala prckovi nejdříve k 2. narozeninám či spíš až k těm Vánocům po nich. Hodně jsem se bála toho, že jakmile mu pustím Albi tužku, ztratí zájem o normální knížky. Používáme Albíka cca od 17 měsíců, chvíli ležela protože byly jiné hračky po vánocích, i jiné knížky, pak jsem zas byla líná studovat jak na to a chtěla jsem ještě používání oddálit :) Nakonec jsme se teda k tomu dokopali, prcek ji hned na první dobrou hodil na zem, tak jsem to zase na týden schovala a říkala jsem si co je to za danajský dar...

Momentálně máme doma miniknížky Denní činnosti, Zvířátka a pexeso Hudební nástroje. První měsíc jsme koukali jen do knížek, kdy jsem opravdu seděla nad Kryštofem a dohlížela aby tužkou neházel, aby ji nechal domluvit a tak :D když pochopil jak na to, vydrží teď u toho sedět i přes půl hodiny, umí si přepnout mezi knížkami i funkcemi v jednotlivých knížkách a trénuje si přesnost ukazování :) 

Momentálně vůbec nejoblíbenější je ale zvukové pexeso Hudební nástroje - rozdělila jsem ho napůl, takže vždy dám k dispozici jen zapínací kartičku a půlku žetonů a prcek si samostatně hraje - na rubu se zmáčkne a hraje nástroj, zatímco na líci je daný nástroj zobrazený a tužka řekne jenom jeho název a něco o něm. U toho vydrží sedět neskutečně dlouho, a opravdu už více než půlku těch nástrojů bezpečně pozná, a co je pro mě nepochopitelné tak i po zvuku :)

Albi tužku momentálně v 19m využíváme denně, a musím říct, že jsem za ni nakonec ráda - jednak mám aktivitu, u které prcek vydrží dost dlouhou dobu sám, takže máme teď doma nějak víc uklizeno :) navíc je opravdu vidět jak se tím učí, každý den si zapamatuje něco nového. A nejvíc radost mám, že o knížky a skutečné čtení zájem neztratil, naopak mám pocit že teď je zrovna ve fázi kdy čteme víc než dřív. Už mám navíc v plánu ozvláštnit mu některé oblíbené nezvukové knížky tím že mu je namluvíme a olepíme Albi samolepkami :) 

Máte Albi tužku? Nebo si myslíte že je to zbytečnost jako já než jsme ji vyzkoušeli ? 

Připravené prostředí - místo na hraní

Ahoj kamarádi, 

dneska tu máme zase malý náhled do našeho malého domečku :) a ukázku toho jak by nejspíš nemělo vypadat montessori prostředí :) 

Doma disponujeme velice omezeným prostorem. Donedávna jsme ani neměli obývák, až poté co jsme z kumbálu (zamýšlený pokoj pro hosty/ bordelpokoj :D ) udělali ložnici, se nám podařilo vytvořit mrňousovi alespoň hrací koutek a jakž takž uspořádat hračky. Samozřejmě naprosto nemontessoriovsky. Má svůj koutek pod schody, kde má herní kobereček, otevřený regál s hračkami podle druhu (autíčka, míčky, kostky, miminka, ostatní blbiny), poličku s knihami kde se nám pomalu ale jistě roztahujou zvířátka (chodí každý měsíc 3-4 ks, zachvilku budou potřebovat vlastní pokoj) a ještě díky bohu za sokl, který jsem nejdřív nesnášela (jsou v něm ale schované vodovodní trubky, které amatéři co jsme od nich dům koupili táhli prasácky venku po zdi!) - ale výborně se hodí na vystavení hraček a oblíbených zvukových knížek. 

Vpravo je nyní domek z kartonové krabice, který zabírá opravdu hodně místa tam, kde jsme dříve měli stoleček a židle - ty jsou teď utisknuté namáčknuté u zdi - ale domeček se využívá denně, prcek se tam chodí schovat, prohlíží si tam knížky, čmárá po něm a já nahoru dávám věci na které nechci aby dosáhl :) nemám to srdce mu ho sebrat takže nějaký čas to ještě bude takto :) 

Na poslední foto je vidět Ikea Kallax, který se v rámci domu stěhuje už asi pošesté :) Teď v něm parkují velká auta, máme tam schované výtvarné potřeby, senzorický chodníček a tunel na prolézání a Tomáše (velký a podle mě zbytečný megablocks krám od babičky, ale prcek ho miluje tak co nadělám :P ) Za Kallaxem je ještě přebalovák, který má polici plnou příslušenství k vláčkodráze - to je zase úchylka našeho táty, a pod ním další megablocks a krabici dřevěných kostek. 

I přesto, že jsem rodinu prosila o to, aby nekupovali moc hraček, nějak se stalo že je prostě nemáme kam dávat. Pravda pořád to jde relativně schovat, ale prcek nemá ještě 2 roky, co budem dělat až bude mít 5-6 to teda nevím. 

Ráda bych mu hračky nějakým způsobem obměňovala, jak se to v montessori rodinách dělá, protože takhle vidím že si často nedokáže vybrat, a když tak stejně sahá pořád po těch samých věcech... Začala jsem tedy alespoň schovávat to, co vím že už ho nijak neobohatí ( navlékací kroužky které uměl navléct v 10m už nemají smysl že). 

Ke 2. narozeninám bychom mu chtěli dát pokojíček, táta se musí hecnout a jít makat do patra, tak aby byl do září pokojík hotový. Ani nepotřebuju aby v něm spinkal, stačí mi když si tam budeme moct odstěhovat hračky, v obýváku si nechat jenom knížky a tvoření a v pokojíku vytvořit úložný prostor tak, abych mu mohla hračky opravdu střídat a zbytek schovávat. A já budu mít konečně pod schody svůj čtecí koutek ♥

Připravené prostředí - kuchyň + koupelna

Ahoj kamarádi,

dnes něco málo o tom, jak to u nás doma vypadá, vypadalo a jak to snad vypadat bude ♥

O tom, že základem montessori přístupu je připravené prostředí jsem samozřejmě věděla dá se říct od začátku, ještě než jsme si prcka přinesli domů :) Nevěděla jsem ale přesně jak má vypadat, kde hledat inspiraci a hlavně kde na to vzít místo... Domek máme relativně malý, z kumbálu jsme jako znouzectnost udělali ložnici, protože nemáme hotové patro (nevýhoda rekonstrukce svépomocí), takže to tady nechceme a ani nemůžeme mít zahlcený věcmi v mini velikostech. 

V kuchyni máme pouze učící věž, o té jsem již psala tady. Ráda bych měla mini kuchyňku jako na obrázku, super pro samostatné mytí rukou, nošení vody, uskladnění dětského nádobí atd... Ale prostě na ni nemáme místo. Navíc kuchyňku jako dárek si šetříme pro holku kterou snad jednou budeme mít :) (né že bychom nějak řešili genderové rozdělení, spíš je to tak že nechceme mít mraky obrovských objemných věcí, takže se prostě zatím obejdeme) 

(Zdroj obrazku)

V kuchyni je prcek tímpádem naučený že si přisune schodky na místo kam chce vidět, vodu si zapnout umí a natočit do sklenice. Neumí ji vypnout zatím, ale to se naučíme. Když něco myje, tak kartáček, hadřík, houbičku mu nachystám nadosah na odkapávač dřezu než začneme, když si myje ruce tak mýdlo a ručník taky prostě podám. Svoje nádobí má k dispozici na zvýšeném soklu, pár dní trvalo než se naučil že to nesmí jen tak tahat (když přijde dětská návštěva tak to tahá každý bohužel), a před jídlem mu vždycky řeknu jaký kus nádobí má přinést. Nádobí je plastové z Ikea a to z jediného důvodu -  docela často k nám chodí dětské návštěvy, které rodiče neučí zacházet se skutečným nádobím (my prckovi dáváme skleněnou skleničku, talířek, ale musím říct že jenom ve dnech kdy poznám že je klidný a soustředěný. Když od rána divočí tak dostane plasťák). Kelímky slouží z 90% jen na držení příborů, pije se většinou z plechového hrníčku. Lžičky si plastové zvolil sám, měl na výběr obě možnosti ale protože se párkrát spálil nedočkavec, začal si vždy stejně vybírat plastovou. A vidličku zatím téměř nepoužívá, když to nejde lžičkou tak se to vypije nebo sáhne rukou (to už teda nevidím ráda a napomínám :P ) 

Součastné uspořádání nemonte nádobí u nás :) Vlevo vedle vidliček je v rohu kousek místa, kam bych prckovi ráda pořídila nějakou rostlinku o kterou by mohl pečovat. Zatím se do toho rohu ale nedostane, blokuje ho domeček z kartonové krabice, takže počkáme až se omrzí :) Zásuvka je pod kontrolou, od té doby co jsme z ní vypojili přijímač ke zvonku tak Kryštůfka nezajímá :D

Další místo, kde je důležité umožnit dítěti přístup a přehled je koupelna. Vzhledem k tomu že nočník je u nás sprosté slovo, tak to zatím až tak neřeším. Ono u nás v koupelně stejně není až tak co řešit. Když jsme dům koupili, umyvadlo bylo na chodbě, to jsme demontovali abychom mohli umístit pračku a další zatím nemáme, myjeme se v kuchyňském dřezu :P Časem se snad dočkám plnohodnotné koupelny v patře, a do té doby asi Kryštof montessorizaci už potřebovat nebude :) Moc se mi líbí takové ty sebepečovací stanice, kde má dítě zrcadlo ve své výšce, kartáček a pastu na zuby, případně hřeben, ale fakt za živého boha to nemám kam umístit. Zrcadlo by se asi dalo někde nalepit, ale bez poličky na ty základní drobnosti to stejně asi nemá smysl. Když se chce prohlížet, může do ložnice, tam máme skříňové dveře celé zrcadlové :) 

(Zdroj obrázku)

A jak to máte doma vy? Dělali jste nějaké velké změny kvůli montessorizaci domova ? Nebo se dítě jako u nás muselo naučit pracovat s tím co je k dispozici? :)

D.I.Y Aktivity - Roční období

Ahoj kamarádi,

dnes tady mám tip na výrobu učební pomůcky/ hry - mamka mi sice tvrdí že je spíše pro starší než je Kryštof (19 měsíců), ale uvidíme, kdyžtak ji schovám na později... 

Výroba není vůbec složitá a fantazii se meze nekladou. Jako hlavní motiv jsem zvolila jabloň, typicky český strom, navíc jich v okolí máme několik, takže co na papíře můžeme pozorovat i reálně v přírodě (ve vesnici :P) Použila jsem laminovačku (mám novou, nikdy předtím jsem ji neměla, nepoužívala a teď budu k nezastavení :P ), ale daly by se použít i euroobaly. Bude jich potřeba celkem 5. První list je holý hororový pouze kmen na bílém podkladu. Dále na každé roční období jeden list bez podkladu, vše jsem naskládala do laminovací kapsy bez lepení a pak jsem se jenom modlila ať se to nerozsype :) 

Jaro - listy a květy, maličký proužek trávy

Léto - sluníčko, divoká střapatá tráva a bohatá koruna 

Podzim - jablíčka, listy na zemi, ježeček 

Zima - sněhulák, závěje (ty prcek jinak asi nikdy neuvidí), ptačí budka

Laminujete ? Já teď pořád příště se zas o něco podělím :) Pošlete mi tipy na laminované aktivity, případně jak zajistit aby se laminovací kapsa nekroutila atd :) 

Poznáváme zvířátka

Ahoj kamarádi, 

Kryštůfek má rád zvířátka, rád je poznává a hraje si s postavičkami. Dnes vám ukážu jaká zvířátka máme doma a co všechno s nimi děláme .

Sbírka zvířátek se nám neustále rozrůstá - babička D. totiž Kryštůfkovi předplácí od DeAgostini sběratelskou sérii Divoká zvířata. Vím, nejsou montessori, protože nejsou reálná, nicméně jsou realistická dostatečně na to, aby se daly poznat oproti fotce. Má je moc rád, momentální oblíbenci jsou buvol, krokodýl a pásovec :) Chodí nám každý měsíc 4 nová zvířatka a 2 mini knížky o nich. Vždy když je rozbalíme, přečteme si co které zvířátko jí, kde žije a jak se jmenují mláďátka a pak je zařadíme mezi kolegy :) Kryštůfek si je různě nosí po domě, ukazuje jim věci, poslední dobou je začal krmit a je veliká legrace ho pozorovat :) před časem jsem mu ještě na bazaru koupila nekompletní ale dost velikou kolekci farmářských zvířátek, takže na poznávání i hraní jich máme víc než dost :) 

A níže tipy na hry které se zvířátky hrajeme :

Únos zvířátek - tahle hra Kryštůfka napoprvé moc neoslovila, zvolila jsem malířskou pásku takže bylo až příliš snadné zvířátka sundat, navíc se zrovna ten den špatně vyspal, přišel a jeho kámoši visí někde nalepení... 

Dvojníci z koberce - koberec dostal Kryštůfek od babičky, vůbec nevím kde ho sehnala, ale je moc hezký i když taky příliš barevný a rozhodně nemontessori. Zvířátka na něm jsou však hoooodně podobná těm figurkám a tahle hra byla první kterou jsme s nimi hráli, hned někdy kolem roka když jsme dostali první figurky. Teď už umí bezpečně přiřadit všechny dvojníky které máme a dělá to už sám od sebe :)

Zvířátka v pytlíku - tuhle hru většinou hrajeme se zvířátky z farmy, protože jich umí více napodobit. Do tašky nebo neprůhledného pytlíku si dáme zvířátka a poslepu střídavě losujeme a předvádíme, k některým zvířátkům si řekneme básničky nebo zacvičíme. O víkendech to často hráváme i s tátou, umí nejlepšího koníka :) 

Klasika je hledání zvířátek v knížkách - tyto dvě knížky s reálnýma fotkama máme, dostali jsme je od babí A., sama bych je nevybrala, obzvlášť v té velké je těch zvířat opravdu na stránku moc, ta menší se dá, a tu má Kryštůfek hodně rád, a často si v ní listuje i sám. 

Dobře vím, že zvířátka ani knížky které používáme nejsou montessori, ale máme je od babiček a máme je rádi :) neplánuji už pořizovat jiná zvířátka třeba od Schleich nebo podobně - možná v případě že bude mít zájem o brouky, dinosaury, nebo něco jiného specifického co v této sérii mít nebudem... A s jakými zvířátky si hrají vaše děti ?

Výtvarná výchova s mámou

Ahoj kamarádi,

dnes mám pro vás povídání o tom, jak to máme s kreslením, vyráběním a podobnou legrací.

Já vyrábění od malička miluju. Čehokoliv - s mámou jsme jako děti vyráběli soustu nejrůznějších věcí, dekorace na každé roční období, zvířátka, korálkovali jsme, pletli náramky (dnes je módní říkat macramé) a vůbec všechno jsme vyzkoušely... Dodneška mi to zůstalo, ráda maluju (i když kvalita je sporná), háčkuju, vymejšlím :) poslední dobou zase šiju... 

Ráda bych k tomu samému vedla prcka - aby si vyzkoušel co nejvíc technik, a pokud ho něco bude bavit, třeba u toho zůstane. Manžel zase jako dítě byl modelář, teď na to nemá tolik času (rozestavěný model od r.2017), ale chtěl by se k tomu vrátit jen co mrňous povyroste.

Teď se tedy Kryštůfkovi snažíme představit co nejvíc technik, s tím že co ho baví nejvíc, to mu samozřejmě víc nabízím. Už jsme zkoušeli prstové barvy a patlání, malování akrylkami na plátno, vodovky, fixy, razítka, pastelky, lepení. 

Nejoblíbenější aktivita kterou dělám s ním jsou razítka, u toho vydrží klidně 15 minut, ale jen dokud tam sedím. Jak se zvednu tak začne patlat a je po soustředění. Akrylky ho baví vždycky chvilku jen když mám vytažené svoje, když třeba se vzbudí a já nestihnu sklidit, tak to většinou pár minut malujeme spolu ale jak se chce napít vody tak to balíme :) 

Pastelky jsem nechala ve sklenici na dosah, první dva dny je jen tahal a házel po zemi, ale teď si vezme pastelku, zuřivě čmárá po svém domečku (2 krabice slepené k sobě, dělá si tam fasádu) a vydrží klidně 10-15 minut a i když odejdu z místnosti. A výborná zábava co teďka začal dělat - hraje si na kancelář - babi a děda ho naučili zapínat kalkulačku, takže teď chodí po domě s kalkulačkou, propiskou a občas si jde něco zapsat na fasádu :D 

Jo a malej Picasso už stihl i počmárat zeď... skutečnou, né tu svoji kartonovou... :D

Proč nejsme 100% montessori

Ahoj kamarádi,

dnes vám přiblížím jak to u nás funguje a proč jsme vlastně v tom montessori jenom jednou nohou :) 

Základní myšlenkou pedagogiky Marie Montessori je podpora dítěte v jeho samostatném rozvoji, jeho vlastním tempem - dítě se učí proto, že se učit chce, v duchu hesla „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ 

Je to hodně o důvěře v to, že dítě samo ví co je pro něj správné, že dospělý je spíše průvodcem a společníkem, než učitelem v tradičním slova smyslu. Zároveň se také hodně dbá na to aby pochvaly a uznání nebyly superlativní, ale spíše konstatují úspěch. Důležitým pilířem je také nenapomínání a absence trestů. 

Předchozí odstavec je schválně označen kurzívou - jsou to totiž aspekty montessori pedagogiky, které až tak nedodržujeme, proto o sobě nemůžu říct že jsem průvodcem svého dítěte na jeho montessori cestě životem. 

Souhlasím s tím, že dítěti se má pomoct v jeho samostatném rozvoji, respektovat jeho tempo a nehrotit to že třeba v 9m ještě nesedí a podobně. Důležité v tomto smyslu pro mě je to, že nechám prcka vyzkoušet spoustu věcí, i těch ne úplně bezpečných, ale nechám ho ať to zkusí sám a jsem na dosah ruky - je šplhavec takže už cca v 7 měsících sám lezl nahoru po schodech, v 9m stál na parapetu a koukal z okna, v 10m poprvé jel sám ze skluzavky, vždy samozřejmě s dohledem ale z jeho pohledu SÁM. 

Někdy ale nedokážu couvnout od léta zažité role vychovavatele a napomínatele. Například u jídla a pití - samozřejmě, když jsme začínali s příkrmy, prskalo se, patlalo se, házelo se jídlem - dávala jsem hodně jídla do tlapky, takže logicky se muselo prozkoumat. Pak jsme se zase kolem 13m začali učit trefovat do pusy lžičkou, pít z kelímku... ALE nyní v 18m už prcek umí sám jíst lžičkou i vidličkou, napít se ze sklenice, hrníčku i jakékoliv lahvičky a musí se učit kulturu stolování - už netoleruji prskání jídla, házení, sahání rukama do talíře. To samé platí pro pití - když máme nalitou vodu ve sklenici na pití nebo v hrníčku, netoleruji a napomínám za to, když náschvál rozlije - něco jiného je když si s vodou vyloženě hrajeme a přeléváme, topíme hračky atd, to samozřejmě cákance a lití nevadí. 

Samostatná kapitola jsou pochvaly, které se v monte pedagogice uplatňují trochu jiným způsobem než jsme zvyklí (to je ale šikovný chlapeček) - spíše se soustředí na realistické zhodnocení toho co dítě udělalo - např. Monte pochvala - Zvládl jsi zasunout židličku ke stolu - k ocenění a uznání se použije spíš tón hlasu  vs. NeMonte pochvala - Jsi šikovný žes zasunul tu židličku... Já když prcek něco zvládne, jsem prostě pyšná máma a pochválím ho, zatleskám, opusinkuju, podle situace :) 

Takže tak, myslím že jsem shrnula to nejdůležitější a dostatečně vysvětlila proč nejsme a ani nemůžeme být 100% montessoriání, protože já sama nejsem o spoustě detailů plně přesvědčená a tímpádem je dělat nemůžu. Vím, že jsou odborníci, kteří tvrdí, že brát si z alternativních způsobů vzdělávání jenom něco není pro dítě prospěšné. Druzí zase říkají opak. Já to beru tak jak to cítím, hlavně s rozumem v hrsti, neříkám že všechno vždy dělám správně, zato to dělám s láskou ♥.