taky se vám stává, že na vás lidi civí jako na blázna za něco co vám přijde naprosto normální? Nám docela často takže už jsem si zvykla. Chodíme bosí, hladíme stromy a objímáme sloupy :) A máme díky tomu dítě, které je samostatné, zvídavé, pohybově zdatné a zároveň zná své limity.
Když jsme venku, nemá téměř žádné hranice a omezení - samozřejmě se učíme že se chodí po chodníku, přes silnici se jde rychle, než do ní vstoupíme musíme se rozhlédnout, ale jinak je to vlastně jedno. Může koukat kam chce, sahat na co chce (trošku to omezuju co se týká aut, někteří lidé jsou na to hákliví - ale už si hodně zvykl že to nesmí a tak to téměř nedělá a obchází naše auta doma :P ).
A proč to tady píšu? Teď jak se oteplilo a chodí ven mnohem více maminek s dětmi, a kolikrát koukám a nevěřím vlastním očím. Když třeba maminka na hřišti tříletému klukovi drží lahev aby se napil, krmí ho jogurtem a drží ho za ruku při jízdě dolů z klouzačky která má 60 cm :D A rozhodně nebyla jediná. Nebo mamina která řekne "Nelez do toho písku ať se neušpiníš" .... já vím nesoudit, nesoudit, ale je to těžký :P čekám že mi některá z nich vysvětlí, proč chodí s dítětem na hřiště, když nechce aby se ušpinilo.
A jak to máte vy ? Jsou vaše děti špinavé a šťastné?
Žádné komentáře:
Okomentovat