Art vs. Craft

 Vytváření vs. Vyrábění 

S Kryštůfkem malujeme a tvoříme poměrně často, i když s příchodem teplého počasí samozřejmě o dost míň než v zimě, přesto se snažím alespoň 3x týdně výtvarnou aktivitu zařadit. Střídáme techniky, povrchy i témata, většinou se odrážíme od nějaké knihy nebo prckova aktuálního zájmu. Něco baví míň, něco víc, motivací pro něj v poslední době je hlavně když vyrábíme pro někoho - dvě babičky měly narozeniny, tatínek Den otců...

U procesního umění není důležitý výsledek, ale užít si proces tvoření

Prcek držel štětec poprvé v ruce když mu bylo 5 měsíců, byl nespavej a já jsem malovala obraz pro moji mámu k narozeninám, v levé ruce štětec, v pravé ruce v klubíčku kluka a kluk v ruce svůj štětec :) Jakmile začal sám sedět, nabízela jsem mu ergonomickou voskovku a papír a kreslili jsme spolu. Barvičky jsem nabízela pravidelně, střídali jsme prstovky, voskovky, občas dětské fixy, prostě aby viděl že může něco vytvářet :) Kolem 15m jsem mu dala první plátno, které ztvárnil úplně sám. Moc dlouho u toho tehdy ještě nevydržel, ale sám si tam napatlal pár barevných fleků, nakonec si vybral černou, celý se opatlal a obtiskl na plátno ručičku (a pak na stůl, na mě, na podlahu :D ) 

Ale proč to všecko píšu? Určitě né proto, abyste měli výčitky že jste dali fixy do ruky až ve dvou letech, že jste začali pozdě a tak. My začali brzo jednak proto, že prcek málo spal a co s ním celé dny že :D Za druhé proto, že já různorodé tvoření ráda a těšila jsem se na parťáka :) Hlavně to však píšu proto, že si myslím, že je potřeba aby si děti nejprve osahaly tvořivý materiál svým vlastním způsobem a tempem a teprve potom od nich můžeme chtít nějaké výsledky. Proto je většina našeho tvoření zaměřená na process art - procesní umění, někdy se překládá jako prožitkové umění, já říkám vytváření. Jeho cílem je vyzkoušení nové techniky, materiálu, kreativní a příjemné využití společného času. Proto je vhodné pro první seznámení dětí s výtvarnými materiály - nepotřebujeme návod, můžeme dětem ukázat jak se s danou pomůckou zachází (např vodovky - namočím štětec do vody, pak do barvy, nanesu na papír, opakuji) a dále je to čistě na nich.

Naproti tomu vyrábění (anglicky Crafts) je zaměřené na výsledek. Vyžaduje už dodržovat nějaký postup, mít pohromadě daný materiál a pomůcky aby se nemuselo odbíhat atd. Je to například tvoření, které děti nosí domů ze školky - je dané zadání, v rámci nějž je sice možné se trošku odchýlit, ale podle jednoho postupu by všechny výsledky měly být podobné. Není to tedy až tak kreativní činnost, neznamená to ovšem, že není prospěšná. Trénuje zase jemnou motoriku, schopnost porozumět instrukcím, dodržovat postup, trpělivost. Může cíleně rozvíjet např. stříhání, přesnost při lepení, což jsou dovednosti které se do života jistě hodí.  

Určitě je dobré nejmenším dětem mezi volné procesní umění občas vložit nějaké to řízené vyrábění - já většinou mám nějaký koncept a kombinuji obě podle potřeby -např. kolem Velikonoc jsme zkoušeli skvělou techniku stříkání krepáku vodou, které prcka hodně bavilo a měli jsme několik archů A3 s krásnou duhovou kresbou.  Po zaschnutí jsme je použili na duhové větrníky a velikonoční přáníčka - obě tyto činnosti už vyžadovaly instrukce.

Duhový papír a jeho možné využití

Pokud s dětmi chcete tvořit, ale nejste fanoušci nepořádku, léto je vhodná doba dopřát dětem tyto aktivity na zahradě :) A až se počasí zkazí a přijde letní bouřka, můžete je pak využít k nějakému tvoření podle návodů, budeme rádi když se inspirujete i u nás :) Pokud tak učiníte označte nás na instagramu s #jednounohouvmontessori, rádi Vaše výtvory nasdílíme.

Reality check

 Ahoj kamarádi, 

v mojí bublině na instagramu posledních pár dní rezonuje jedno téma a to je setkání s realitou - jak to vypadá na instagramu/ blogu vs jak aktivita skutečně dopadla. Tak jsem si říkala že se tady k tomu taky trošku vyjádřím :)

Takže zaprvé - každý kdo má oči vidí. že moje fotky nejsou nijak dokonalé. Byť se snažím aspoň u postupů aby vše bylo jasné a dobře vidět, nejsem prostě fotograf, navíc často fotím v noci za umělého světla, stíním si nebo mi stíní kocouři atd :D Ale samozřejmě většina IG profilů se chlubí dokonale nasvícenýma fotkama prostorných hracích pokojů, které teda kolikrát vypadají větší než celý náš obývák s kuchyní dohromady :D a samozřejmě pak vyvstává otázka jestli to takhle mají pořád nastylizované, jestli stylizujou i ty děti tak aby si pro fotku s hračkou pohrály, nebo jestli se ta aktivita skutečně provádí atd. Tak vás můžu ujistit, že všechno co tady nebo na IG prezentuju se u nás skutečně používá, každé vyrábění tady sdílím až potom co jsme ho dokončili, abych mohla napsat jak se to Krýšovi líbilo/ dařilo, případně co bych příště třeba změnila. 

Taky mi od kamarádů hlavně na FB přišlo pár dotazů jak to zvládám, hlavně teď nově se dvěma dětma. Jak připravíš pro Krýšu všechno to vyrábění, kam na to chodíš, kdy stříháš, laminuješ atd ? :) Takže - nápadů mám mnohem víc než kolik toho s Krýšou reálně vyrábíme - zaprvé ho nechci zahltit, zadruhé se snažím obměňovat techniky i druhy aktivit. Příklad -  senzorické tácy nedělám každý den, ale když některý zaujme, nechám ho klidně připravený k dispozici několik dní. Co se týká vyrábění, mám ho v zásobě na několik životů dopředu, v několika albech inspirace na Pinterestu, IG, v počítači, v knížkách... Arzenál výtvarných potřeb máme také téměř neomezený, takže pro mě příprava těchto aktivit až tolik času nezabere. Stříhání a laminování dělám po večerech, koukáme u toho třeba na seriály. Pořád to vypadá jako idylický obrázek pro instagram že :D

Tak teď ta realita - samozřejmě že když spolu aktivně něco tvoříme, čteme, jsme venku, tak věci v domácnosti stojí :P například hromady prádla které se pravidelně nakupí že jsou i vyšší než Krýša :D Ale díkybohu jsem našla super místo kam schovat lavor tak, abych na něj z obýváku neviděla a můžeme bezstarostně vyrábět a hrát si :D 

pak s dětma něco maluj :D

Další co vám na instagramu téměř nikdo neukáže jsou následky tvoření s dětmi :D všechny montessori profily ukazují krásné spořádané děti v zástěrkách jak sedí a štetečkem malují překrásná dílka - jen můj kluk se při kontaktu s barvou mění v démona z pekla který by se tou barvou nejradši pokryl od hlavy k patě, vyválel se a ještě opatlal všechno v okruhu 150m :D Co si myslí o zástěrce mi docela jasně dal najevo hned poprvé kdy jsem mu ji oblékla ( ukousl napůl utržený suchý zip o kterém jsem si říkala že přece ještě vydrží) - takže máme vyhrazených pár triček s flekama, protože akryl nejde úplně dobře vyprat (prstíkové barvy jsme už dlouho nekupovali, od té doby co to prcek nesvačí mi to přišlo zbytečné) a nebo se prcek svlíká a taky to funguje :) Každopádně máme pomalovanou snad každou zeď, stolek, schůdky, už i kocouři to párkrát schytali :D 

Tak a teď mi napište, kdo po tomhle přiznání bude podle nás ještě něco tvořit :D 

Knížka pro maminku: Objevování dítěte

Ahoj kamarádi,

dnes tady mám pro Vás opět tip na čtení pro maminku :) jedná se o knihu Objevování dítěte od Marie Montessori.

Kniha je opět trochu více vědecká, jedná se o popis výukové metody montessori. Ale nic co by laik nedokázal přečíst. Dá se říct, že to čemu Absorbující mysl položila teoretický základ, to je v Objevování dítěte uvedeno do praxe. Je zde popis pomůcek, praktických činností atd. Pro toho, kdo se zajímá o montessori pedagogiku opravdu do hlouby je to určitě povinná četba :)

 

150 let Marie Montessori

Ahoj kamarádi,

nevím jestli víte, ale dnes je výročí 150 let od narození Dr. Marie Montessori. Asi víte o koho se jedná, když se o montessori pedagogiku zajímáte :) Ale aspoň ve zkratce pár  informací...

(zdroj obrázku)

Maria Montessori byla hodně pokroková, narodila se do doby která ženám celkově moc nepřála, natož vzdělaným. Díky podpoře rodičů se stala první studentkou lékařské fakulty, kde se musela denně potýkat s předsudky ze stran spolužáků i profesorů. Přesto studium úspěšně dokončila a nakonec ještě vystudovala filozofii a psychologii. S dětmi pracovala nejdříve na psychiatrické klinice, kde potkala i svou lásku a otce svého dítěte Giuseppe Montesana. Bohužel doba a intriky Montesanovy rodiny ji donutily si vybrat - dítě nebo práce. V dnešní době naprosto nepředstavitelné, a v různé literatuře jsem se setkala s tím, že toto rozhodnutí spousta lidí odsuzuje a tím i celou osobnost MM. Bylo to hodně zamotané, Maria dala přednost svému výzkumu, ale syna neopustila, dojížděla za ním jako ''teta'' a později, když už byl dospělý na studiích mu pravdu i přes nelibost Montesanů prozradila. Později spolu pracovali a Mario pokračoval v šíření jejího učení až do své smrti v roce 1982.

MM většinu svého učení vyvinula v době, kdy pracovala s mentálně zaostalými dětmi na psychiatrické klinice. Vyráběla pro ně pomůcky, některé sama, jiné si nechala zhotovit od místních truhlářů. S jejich pomocí a s pomocí smyslového učení a praktických činností v prostředí přizpůsobeném dětem dokázala, že i tyto zaostalé děti dokázaly složit závěrečné zkoušky pro základní školy a dokonce byly úspěšnější než děti zdravé! Při práci ve své první škole Casa Dei Bambini (Dům dětí), kde pro změnu byly děti zdravé ale ze sociálně slabých vrstev, zjistila, že své metody může uplatnit na každé dítě. Až postupně se ale její učení rozšířilo a i bohatá vrstva a aristokracie si vyžádaly otevření Montessori školy pro své děti. 

MM je osobnost, která světovému vzdělání mnoho přinesla i za cenu osobních obětí. Inspiraci u ní může najít každý, není potřeba drahé pomůcky nebo složitě vyráběný nábytek. MM chtěla aby její učení bylo pro všechny děti. I když ceny kurzů a některých pomůcek jsou závratné - zajímalo by mě jak by se na to tvářila :) Stačí jen trocha kreativity ze strany rodiče - průvodce dítěte. I když se jako my na 100% neřídíte principy a dogmaty učení montessori, je v něm spousta inspirace pro každého. 

Přeji do nebe paní Montessori, aby její učení inspirovalo ještě alespoň dalších 150 let :) 

P.S. Kdo by se chtěl na život MM podívat zase z jiného úhlu, doporučuji italský dvoudílný film Maria Montessori z roku 2006.

Moje šikulka!

 Ahoj kamarádi,

možná už víte, že jedním ze základních principů Montessori pedagogiky je fakt, že dítě nemá být superlativně chváleno jako například: `Kryštůfek je nejšikovnější na světě`, ale spíš se má zhodnotit realistickým popsáním situace, tedy místo: `Kryštůfek nakreslil krásné jablíčko` použít `Kryštůfek nakreslil jablíčko`. Ještě lepší je se předtím, než zhodnotíme že je to jablko, zeptat  dítěte co tedy podle sebe nakreslilo a pak zopakovat jeho odpověď. Samozřejmě se to dá říct s nadšením v hlase, mírně zatleskat, ale hlavní myšlenka je taková, že pochvala od okolí nemá být motivací k vykonávání dané činnosti.

Můj malý pomocníček šikula :)

Nevím jak Vám, ale mě tedy přijde tento styl pochval takový chladný a strohý. Možná jako zasloužilá matka už budu rezistentní, ale Kryštůfek je můj prvorozený a já mám obrovskou radost z každého jeho úspěchu, nového slova atd. A dávám mu to najevo samozřejmě - jeden z důvodů proč opravdu nikdy nemůžeme být 100% montessoriáni, protože tohle asi odblokovat nedokážu, není to moje povaha :) Doufám, že ty věci kterými mě těší nedělá jenom proto abych mu tleskala a říkala jak je šikovný, většinou stejně když ho aktivita nebaví tak prostě odejde (většinou středem přes danou pomůcku aby dal jasně najevo svůj názor :P ) nezávisle na tom jestli ho za splnění pochválím nebo ne. 

Jak to máte s pochvalami dětí Vy? Prožíváte úspěchy, nebo se dokážete oprostit a objektivně zhodnotit ? 

Knížka pro maminku: 100 vzdělávacích Montessori aktivit

Ahoj kamarádi, 

dnes tu mám tip na další pěknou knížku pro maminku, ve které najdete spoustu tipů na aktivity jak z praktického života, tak pro rozvoj jazyka, barvocitu atd. Jmenuje se 100 vzdělávacích Montessori aktivit a napsala ji Eve Hermann. Je to trochu obsáhlejší Montessori pro nechápavé, má celostránkové fotky a návody na aktivity od 18 měsíců. Obsahuje nejen činnosti z praktického života, ale i hry na poznávání barev, rozvoj ruky a řeči, což jsou důležité aspekty Montessori pedagogiky.

Co se týká herních aktivit, tak hodně podobné jsou i v knížce Mámou Hravě, kterou tedy nemám, ale měla jsem možnost do ní nahlédnout u kamarádky. Vzhledem k tomu že spoustu aktivit vyhledávám na Pinterestu, Instagramu nebo je vymýšlím a pak zjistím že už to někdo vymyslel :P, přišlo mi že ji pro sebe nepotřebuji a tak se tady ani neobjeví, ale pokud sháníte jen tipy na hry bez praktického života, tak ji určitě doporučuji! 

Knížka pro maminku: Absorbující mysl

Ahoj kamarádi, 

dnes tu mám opět tip na knížku pro maminku, tentokrát trochu z jiného soudku než minule :) Zatímco Montessori pro nechápavé je jednoduchá příručka jak začít se svým miminkem metodu montessori aplikovat, Absorbující mysl je samotný základní kámen na kterém celá metoda stojí. Je to původní dílo Marie Montessori, napsané v roce 1949 a asi nebude pro každého. Už podle názvů jednotlivých kapitol je jasné, že je to spíše věděcká publikace. 

I přesto, že původně byla napsaná před více než 80 lety, pořád je podle mě aktuální, propaguje celistvý přístup k dítěti a hlavně říká, že mysl dítěte se chce učit, chce jako houba nasávat všechno co kolem sebe vidí, slyší, cítí a tím se stále něco nového učit - pokud dítě nemá podněty, nemůže se rozvíjet. Toto je myslím základní věta, která by se měla tesat do kamene a né jen pro příznivce montessori, ale pro všechny rodiče dětí :) I když vy kdo to tady čtete, to už určitě dávno víte :) 

Knížka pro maminku: Montessori batole

Ahoj kamarádi, 

dnes tady mám tip na úžasnou knížku, která se mi dostala do ruky teprve nedávno. Montessori Batole napsala Simone Davies, která je sama už více než 15 let lektorkou Montessori, bloguje na stránce The Montessori Notebook, kde sdílí své zkušenosti z praxe, tipy na aktivity, nebo si můžete zaplatit její online kurzy :) 

Knížka je krásná, obsáhlá, se spoustou tipů na praktické aktivity, rozvoj řeči, estetické výchovy a citlivého přístupu k dětem. Navíc propaguje, že člověk nemusí mít hromady drahého vybavení a pomůcek, ale spoustu věcí už se možná doma najde, důležitý je jednoduchý základ a nepřehlcené prostředí (ach jak já se teším až budeme mít dokončené patro a budu moct toto u nás uvést do praxe - přesto že si myslím že nemáme až tolik hraček, stále mám pocit že se prcek nedokáže tolik soustředit a neustále se rozptyluje tím vším co okolo sebe má - v pokojíčku konečně bude prostor pro větší přehlednost a vzdušnost a snad i soustředěnější práci :) )

Ještě jsem tuhletu knížku celou nepročetla, ale už teď můžu říct, že pokud si chcete pořídit jednu jedinou knihu o Montessori pedagogice, ať je to tahle ! 

Časopisy

Ahoj kamarádi,

z dětství si pamatuji, jak nám máma kupovala, později předplácela Sluníčko, Méďu Pusíka a my se se ségrou vždycky těšily až zase vyjde nebo přistane ve schránce, a pak jsme pár dní nedělaly nic jiného než vyráběly podle návodů v časopise, vyplňovaly všecko co tam bylo a později jsme si to i četly. Věřím že ta vzpomínka je taky jedna z věcí která ségru kdysi přivedla ke studiu žurnalistiky :) 

Pravda je, že první časopis jsme myslím dostaly někdy kolem 4.roku, né jak Kryštůfek v 18 měsících :P Nadruhou stranu časopis pro mimina tehdy nebyl, věřím že kdyby jo, měly bychom ho taky :) Dneska je hromada až skoro nepřeberná, ty první jsou pro děti už od 2 let.

Kryštof má momentálně předplacený časopis Kutílek, píšou že je od 2 let, první mu přišel v 18m. Líbí se mu zvířátka, časopis je celý barevný, na každé straně jasně poznatelné zvířátko. Co se týká úkolů - samolepky zvládá už i sám odlepit, né vždy se trefí přesně na místo, záleží jak se zrovna soustředí, je tam hodně úkolů na obtahování, spojování teček - to zatím samozřejmě nezvládá, dále stříhání taky sám ne, nůžky zatím moc nezaujaly. Ale lepidlem lepit zvládá parádně už několik měsíců, dokonce ho už ani neolizuje :D Některé úkoly si schovávám na později - různé spojovačky, bludiště, co vím že ještě určitě nezvládne - věřím že za dlouhých zimních večerů je ještě oceníme :) 

Další časopis který se mi moc líbí je Puntík. Píšou, že je taky pro děti od 2 let, koupila jsem zkusmo jedno číslo a opravdu je zatím na něj brzo. Je krásný, plný tvoření a čtení, a mám v plánu ho prckovi objednat příští jaro až mu skončí předplatné Kutílka - to bude mít 2,5 roku takže si myslím akorát :) 

Nedávno jsem ještě zjistila, že je časopis Malý Zajíček, taktéž od 2 let. Až se dostanu do nějaké lepší trafiky, taky ho vyzkoušíme - zatím máme od Zajíčka tématické pracovní sešity - Počasí, Hudební nástroje, Doprava - ty jsou super a prcka hodně baví. Hudební nástroje vyplňují spolu s tátou, pokud je tam nástroj, který máme doma, jdou se na něj podívat, případně zahrát, prcek přitom lepí samolepky... 

V poslední době si prcek hodně oblíbil Mašinku Tomáše, párkrát do týdne mu ji pustím v televizi, u kamarádů se mu hodně líbily knížky no a před pár měsíci jsme ho objevili i jako časopis. Nechci ho úplně rozmazlovat, takže většinou ho koupím  a dám třeba až když jedeme na dlouhou cestu autem, nebo naposled když jsme byli na očkování, nebo ho táta přivezl když byl tři dny pryč atd. Píšou, že je pro předškolní děti, nicméně některé úkoly zvládl prcek s přehledem sám. Omalovánku třeba nee, ale jsou tam puzzle které mu vystříhám a zalaminuji, někdy pexeso, které už pomalu zkoušíme a obecně většina těch aktivit mi přijde snazší než třeba v Puntíkovi :) 

Kupujete dětem časopisy (nebo sobě?) nebo vám to v době digitální přijde jako zbytečnost ?

Denní rutina

Ahoj kamarádi,

dneska něco málo o tom, jak probíhají naše běžné dny.
Nějak se mi příčí označení denní režim, asi že mi vždycky evokuje minulý režim a něco co je celkově nepříjemné. Bohužel hlavně starší generace má často tendeci se ptát právě na režim. Jsou tak zvyklí a asi už s tím nic nenaděláme. Věřím navíc, že kdybych se prckovi opravdu snažila nějaký režim vnutit, tak se zabejčí a stejně to neudělá, bude paličák po mě :D Takže spíš používám slovo rutina, které pro mě lépe odráží tu pravidelnost...

Základ každého našeho dne - čtení, pobyt venku, výtvarná aktivita

Většinou vstáváme mezi 6.30 až 7.30 - čím blíž k 7.30 tím je máma spokojenější :) Jako první po probuzení vařím kafe, chystám snídani, prcek si mezitím sám chviličku hraje. Pak společně posnídáme a po snídani následuje taková půlhodinka kdy většinou zvládnu všechny urgent domácí práce - jsem jako blesk, dokud je mrňous schopný se zabavit sám :)
I když je teď už venku krásně, většinou stejně dopoledne trávíme doma. Buď čteme, nebo tvoříme, případně mám nachystanou nějakou aktivitu na jemnou motoriku, barvy. Hodně záleží na rozpoložení ve kterém se malý pán nachází. Těch řízených aktivit zase tolik neděláme, mám jich vždy několik v zásobě, ale když ho nebaví 1. ani 2. varianta které mu nabídnu, prostě je schovám a odložím na jindy.
Dost času taky trávíme vařením, přípravou jídla, to Kryšku baví a pomáhá téměř denně. Nejsem za to vždy ráda, když si dlouho hrajeme a pospíchám pak aby byl oběd hotový než bude zas chtít spát, nebo když je to jídlo které zkouším a musím dělat podle receptu atd. Ale vždycky se nějak domluvíme, když všechno ostatní selže tak napustím dřez vodou, přinesu kachny z koupelny a mám pár minut klidu (a vykoupaný dítě k tomu :D )
Po obědě chodí spát cca od 12 do 14, já si dělám svoje, tvořím, čtu si v tichu, občas spím taky :) A pak chodíme ven. Dost často se stává že jsme třeba 2h v okruhu 100m od domu :)
2-3x týdně chodíme odpoledne na hřiště, táta si dá pivčo, mrňous si pohraje s kamarády, maminka si pokecá :) to jsou dny, kdy chodíme domů trochu později, záleží jak je prcek unavený ale někdy i mezi 20-21 hod. Jinak se snažíme po večerníčku chodit koupat a uklidňovat a připravovat na spinkání - i když to stejně většinou přichází kolem 20-21...
Tento rozvrh se nám docela daří dodržovat i když jsme někde přes noc, když jedeme na návštěvu, vyždycky dbáme abychom jeli domů včas aby mrňous neusnul v autě a nebyl pak rozhozenej. Jsem zvědavá co bude, až nastane ono pověstné období kolem 2. roku kdy vše musí být akorát jinak se dítě rozhodí a nedá uklidnit... čeká nás to zachvilku :P
Máte svoje denní rutiny ? Rituály? Podělte se jak to funguje u vás...

Screen time

Ahoj kamarádi,
dnes tady mám hodně kontroverzní téma - televize, počítače, mobily - patří do ruky dětem ? Každý to má jinak nastavené, já tady rozepíšu jak to máme my.

První a nejdůležitější co tady musí zaznít - u nás technologie nejsou TABU! Táta ve své profesi je na mobilu a počítači velice často, bohužel i po pracovní době doma ( dělala jsem tu samou práci před MD a jsem sama zvědavá jak to bude fungovat až nastoupím zpátky...). Kdybych chtěla aby tomu prcek vůbec nebyl vystavený, tak tátu zřejmě nevidí nikdy... Navíc jsme ve 21. století, technologie jsou a budou součástí života a nemyslím si že je vhodné to dětem vyloženě zakazovat, protože co si budem, odříkaného chleba největší krajíc že :)

Varování: Při pořizování těchto fotek se dítě koukalo skoro 10 minut na mobil :D

Musím tedy říct, že já sama jsem svůj pobyt na soc.sítích hodně omezila od doby co prcek začal vnímat, nechci aby mě znal jen s mobilem v ruce. Před pár měsíci byl hodně závislý na koukání na fotky a videa - ukázal na telefon a chtěl vidět mimi - sebe :) úplně jsem se bála aby mi někdo nezavolal že to spustí hodinovou scénu že chce mimi. Musela jsem kvůli tomu dokonce na čas i přestat fotit a natáčet... Každopádně jsme se ohledně toho naučili vyjednávat a teď koukáme třeba obden. 

Já sama pro sebe televizi k životu nepotřebuji, od doby co mám vlastní laptop si pustím co chci online, a ani to ne denně, často jsem pouštěla videa na youtube jako kulisu k úklidu, ale jak nechci aby mi na to prcek koukal nějak moc, tak zapínám raději rádio.  Ale na druhou stranu - občas se hodí že vydrží 20 minut koukat na Tlapkovou patrolu a já si můžu v klidu vypít kafe :) Když už teda televizi zapnu, je to hudební kanál LALA TV kde jsou dětské písničky, anebo Tlapky, ty má hodně rád a je to opravdu max na půl hodiny - většinou míň protože Kryštof to tak dlouho nevydrží, a jakmile se začne vrtět nebo sleze ze sedačky, je to pro mě signál že stačilo. Nechci aby si zvykl na to že to jede nonstop. Snažím se navíc aby to koukání vždycky proběhlo dopoledne, on kouká a já mezitím zvládnu nějakou práci u které třeba nechci aby asistoval. Časem asi přidáme ještě Večerníček, to je klasika a takový signál že se jde do postýlky, a co jsem já jako dítě měla ráda - společné koukání na pohádku v neděli. 

Jak už jsem psala - nechci aby mě znal jen s mobilem v ruce, proto si svoje soc.sítě i tento blog řeším když spí, protože i když je s tátou nebo babí a vidí že já jsem na mobilu tak se hned běží podívat co dělám... Přijde mi nesmyslné, že děti dnes často neumí říct jak se jmenují, ale zato dokážou odemknout mobil a zapnout si Youtube, a jakmile toto začně dělat tak asi opatření zpřísním :) Věřím, že je potřeba aby děti technologie znaly, protože velká část dnešního světa je na nich závislá, ale zároveň je na to dost času a není potřeba je tomu vystavovat dřív než je nezbytné... 

Kouzelné čtení

Ahoj kamarádi,

máte doma Albi tužku ? My ano, jinak bych o ní nepsala. Prcek ji dostal na Vánoce, bylo mu 15 měsíců. Musím říct, že já sama od sebe bych mu ji asi nekoupila nikdy, od známých to žádné děti nemají a neměly, v rodině také ne a nevěděla jsem co od toho čekat. Ale jak už jsem tady dříve zmiňovala, máme babičku shopaholičku závislou na Agátině světě :D (díky bohu že nezná ty další - Chytrou Opičku, Mazanou Grétu a podbné shopy s krásnýma hračkama :D )

Když mi babí D. řekla, že koupila Albi tužku, chtěla jsem aby ji schovala a dala prckovi nejdříve k 2. narozeninám či spíš až k těm Vánocům po nich. Hodně jsem se bála toho, že jakmile mu pustím Albi tužku, ztratí zájem o normální knížky. Používáme Albíka cca od 17 měsíců, chvíli ležela protože byly jiné hračky po vánocích, i jiné knížky, pak jsem zas byla líná studovat jak na to a chtěla jsem ještě používání oddálit :) Nakonec jsme se teda k tomu dokopali, prcek ji hned na první dobrou hodil na zem, tak jsem to zase na týden schovala a říkala jsem si co je to za danajský dar...

Momentálně máme doma miniknížky Denní činnosti, Zvířátka a pexeso Hudební nástroje. První měsíc jsme koukali jen do knížek, kdy jsem opravdu seděla nad Kryštofem a dohlížela aby tužkou neházel, aby ji nechal domluvit a tak :D když pochopil jak na to, vydrží teď u toho sedět i přes půl hodiny, umí si přepnout mezi knížkami i funkcemi v jednotlivých knížkách a trénuje si přesnost ukazování :) 

Momentálně vůbec nejoblíbenější je ale zvukové pexeso Hudební nástroje - rozdělila jsem ho napůl, takže vždy dám k dispozici jen zapínací kartičku a půlku žetonů a prcek si samostatně hraje - na rubu se zmáčkne a hraje nástroj, zatímco na líci je daný nástroj zobrazený a tužka řekne jenom jeho název a něco o něm. U toho vydrží sedět neskutečně dlouho, a opravdu už více než půlku těch nástrojů bezpečně pozná, a co je pro mě nepochopitelné tak i po zvuku :)

Albi tužku momentálně v 19m využíváme denně, a musím říct, že jsem za ni nakonec ráda - jednak mám aktivitu, u které prcek vydrží dost dlouhou dobu sám, takže máme teď doma nějak víc uklizeno :) navíc je opravdu vidět jak se tím učí, každý den si zapamatuje něco nového. A nejvíc radost mám, že o knížky a skutečné čtení zájem neztratil, naopak mám pocit že teď je zrovna ve fázi kdy čteme víc než dřív. Už mám navíc v plánu ozvláštnit mu některé oblíbené nezvukové knížky tím že mu je namluvíme a olepíme Albi samolepkami :) 

Máte Albi tužku? Nebo si myslíte že je to zbytečnost jako já než jsme ji vyzkoušeli ? 

Proč nejsme 100% montessori

Ahoj kamarádi,

dnes vám přiblížím jak to u nás funguje a proč jsme vlastně v tom montessori jenom jednou nohou :) 

Základní myšlenkou pedagogiky Marie Montessori je podpora dítěte v jeho samostatném rozvoji, jeho vlastním tempem - dítě se učí proto, že se učit chce, v duchu hesla „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ 

Je to hodně o důvěře v to, že dítě samo ví co je pro něj správné, že dospělý je spíše průvodcem a společníkem, než učitelem v tradičním slova smyslu. Zároveň se také hodně dbá na to aby pochvaly a uznání nebyly superlativní, ale spíše konstatují úspěch. Důležitým pilířem je také nenapomínání a absence trestů. 

Předchozí odstavec je schválně označen kurzívou - jsou to totiž aspekty montessori pedagogiky, které až tak nedodržujeme, proto o sobě nemůžu říct že jsem průvodcem svého dítěte na jeho montessori cestě životem. 

Souhlasím s tím, že dítěti se má pomoct v jeho samostatném rozvoji, respektovat jeho tempo a nehrotit to že třeba v 9m ještě nesedí a podobně. Důležité v tomto smyslu pro mě je to, že nechám prcka vyzkoušet spoustu věcí, i těch ne úplně bezpečných, ale nechám ho ať to zkusí sám a jsem na dosah ruky - je šplhavec takže už cca v 7 měsících sám lezl nahoru po schodech, v 9m stál na parapetu a koukal z okna, v 10m poprvé jel sám ze skluzavky, vždy samozřejmě s dohledem ale z jeho pohledu SÁM. 

Někdy ale nedokážu couvnout od léta zažité role vychovavatele a napomínatele. Například u jídla a pití - samozřejmě, když jsme začínali s příkrmy, prskalo se, patlalo se, házelo se jídlem - dávala jsem hodně jídla do tlapky, takže logicky se muselo prozkoumat. Pak jsme se zase kolem 13m začali učit trefovat do pusy lžičkou, pít z kelímku... ALE nyní v 18m už prcek umí sám jíst lžičkou i vidličkou, napít se ze sklenice, hrníčku i jakékoliv lahvičky a musí se učit kulturu stolování - už netoleruji prskání jídla, házení, sahání rukama do talíře. To samé platí pro pití - když máme nalitou vodu ve sklenici na pití nebo v hrníčku, netoleruji a napomínám za to, když náschvál rozlije - něco jiného je když si s vodou vyloženě hrajeme a přeléváme, topíme hračky atd, to samozřejmě cákance a lití nevadí. 

Samostatná kapitola jsou pochvaly, které se v monte pedagogice uplatňují trochu jiným způsobem než jsme zvyklí (to je ale šikovný chlapeček) - spíše se soustředí na realistické zhodnocení toho co dítě udělalo - např. Monte pochvala - Zvládl jsi zasunout židličku ke stolu - k ocenění a uznání se použije spíš tón hlasu  vs. NeMonte pochvala - Jsi šikovný žes zasunul tu židličku... Já když prcek něco zvládne, jsem prostě pyšná máma a pochválím ho, zatleskám, opusinkuju, podle situace :) 

Takže tak, myslím že jsem shrnula to nejdůležitější a dostatečně vysvětlila proč nejsme a ani nemůžeme být 100% montessoriání, protože já sama nejsem o spoustě detailů plně přesvědčená a tímpádem je dělat nemůžu. Vím, že jsou odborníci, kteří tvrdí, že brát si z alternativních způsobů vzdělávání jenom něco není pro dítě prospěšné. Druzí zase říkají opak. Já to beru tak jak to cítím, hlavně s rozumem v hrsti, neříkám že všechno vždy dělám správně, zato to dělám s láskou ♥.