Reality check

 Ahoj kamarádi, 

v mojí bublině na instagramu posledních pár dní rezonuje jedno téma a to je setkání s realitou - jak to vypadá na instagramu/ blogu vs jak aktivita skutečně dopadla. Tak jsem si říkala že se tady k tomu taky trošku vyjádřím :)

Takže zaprvé - každý kdo má oči vidí. že moje fotky nejsou nijak dokonalé. Byť se snažím aspoň u postupů aby vše bylo jasné a dobře vidět, nejsem prostě fotograf, navíc často fotím v noci za umělého světla, stíním si nebo mi stíní kocouři atd :D Ale samozřejmě většina IG profilů se chlubí dokonale nasvícenýma fotkama prostorných hracích pokojů, které teda kolikrát vypadají větší než celý náš obývák s kuchyní dohromady :D a samozřejmě pak vyvstává otázka jestli to takhle mají pořád nastylizované, jestli stylizujou i ty děti tak aby si pro fotku s hračkou pohrály, nebo jestli se ta aktivita skutečně provádí atd. Tak vás můžu ujistit, že všechno co tady nebo na IG prezentuju se u nás skutečně používá, každé vyrábění tady sdílím až potom co jsme ho dokončili, abych mohla napsat jak se to Krýšovi líbilo/ dařilo, případně co bych příště třeba změnila. 

Taky mi od kamarádů hlavně na FB přišlo pár dotazů jak to zvládám, hlavně teď nově se dvěma dětma. Jak připravíš pro Krýšu všechno to vyrábění, kam na to chodíš, kdy stříháš, laminuješ atd ? :) Takže - nápadů mám mnohem víc než kolik toho s Krýšou reálně vyrábíme - zaprvé ho nechci zahltit, zadruhé se snažím obměňovat techniky i druhy aktivit. Příklad -  senzorické tácy nedělám každý den, ale když některý zaujme, nechám ho klidně připravený k dispozici několik dní. Co se týká vyrábění, mám ho v zásobě na několik životů dopředu, v několika albech inspirace na Pinterestu, IG, v počítači, v knížkách... Arzenál výtvarných potřeb máme také téměř neomezený, takže pro mě příprava těchto aktivit až tolik času nezabere. Stříhání a laminování dělám po večerech, koukáme u toho třeba na seriály. Pořád to vypadá jako idylický obrázek pro instagram že :D

Tak teď ta realita - samozřejmě že když spolu aktivně něco tvoříme, čteme, jsme venku, tak věci v domácnosti stojí :P například hromady prádla které se pravidelně nakupí že jsou i vyšší než Krýša :D Ale díkybohu jsem našla super místo kam schovat lavor tak, abych na něj z obýváku neviděla a můžeme bezstarostně vyrábět a hrát si :D 

pak s dětma něco maluj :D

Další co vám na instagramu téměř nikdo neukáže jsou následky tvoření s dětmi :D všechny montessori profily ukazují krásné spořádané děti v zástěrkách jak sedí a štetečkem malují překrásná dílka - jen můj kluk se při kontaktu s barvou mění v démona z pekla který by se tou barvou nejradši pokryl od hlavy k patě, vyválel se a ještě opatlal všechno v okruhu 150m :D Co si myslí o zástěrce mi docela jasně dal najevo hned poprvé kdy jsem mu ji oblékla ( ukousl napůl utržený suchý zip o kterém jsem si říkala že přece ještě vydrží) - takže máme vyhrazených pár triček s flekama, protože akryl nejde úplně dobře vyprat (prstíkové barvy jsme už dlouho nekupovali, od té doby co to prcek nesvačí mi to přišlo zbytečné) a nebo se prcek svlíká a taky to funguje :) Každopádně máme pomalovanou snad každou zeď, stolek, schůdky, už i kocouři to párkrát schytali :D 

Tak a teď mi napište, kdo po tomhle přiznání bude podle nás ještě něco tvořit :D 

Moje šikulka!

 Ahoj kamarádi,

možná už víte, že jedním ze základních principů Montessori pedagogiky je fakt, že dítě nemá být superlativně chváleno jako například: `Kryštůfek je nejšikovnější na světě`, ale spíš se má zhodnotit realistickým popsáním situace, tedy místo: `Kryštůfek nakreslil krásné jablíčko` použít `Kryštůfek nakreslil jablíčko`. Ještě lepší je se předtím, než zhodnotíme že je to jablko, zeptat  dítěte co tedy podle sebe nakreslilo a pak zopakovat jeho odpověď. Samozřejmě se to dá říct s nadšením v hlase, mírně zatleskat, ale hlavní myšlenka je taková, že pochvala od okolí nemá být motivací k vykonávání dané činnosti.

Můj malý pomocníček šikula :)

Nevím jak Vám, ale mě tedy přijde tento styl pochval takový chladný a strohý. Možná jako zasloužilá matka už budu rezistentní, ale Kryštůfek je můj prvorozený a já mám obrovskou radost z každého jeho úspěchu, nového slova atd. A dávám mu to najevo samozřejmě - jeden z důvodů proč opravdu nikdy nemůžeme být 100% montessoriáni, protože tohle asi odblokovat nedokážu, není to moje povaha :) Doufám, že ty věci kterými mě těší nedělá jenom proto abych mu tleskala a říkala jak je šikovný, většinou stejně když ho aktivita nebaví tak prostě odejde (většinou středem přes danou pomůcku aby dal jasně najevo svůj názor :P ) nezávisle na tom jestli ho za splnění pochválím nebo ne. 

Jak to máte s pochvalami dětí Vy? Prožíváte úspěchy, nebo se dokážete oprostit a objektivně zhodnotit ? 

Faily a omyly :)

Ahoj kamarádi,

pokud často chystáte pro děti aktivity a zábavu, jistě se vám už stalo že nějaká hra úspěch neměla. Třeba přišla ve špatnou chvíli, třeba měla jenom špatné téma. Taky už pár takových mám na triku a i když to zamrzí, obzvlášť když je to věc nad kterou člověk stráví dost času a dítě to pak nebaví, nesmíme se neúspěchem dát odradit :)

Dvojitý fail - nejdřív to nešlo protože jsem měla špatné voskovky - moc tvrdé 

a tuš je pořádně nepřekrývala, když jsem sehnala lepší voskovky a fungovalo to 

tak to zase  mrňouse nebavilo :D vrátíme se k tomu v budoucnu

Zvířátkový fail - napoprvé prcek osvobodil jen oblíbence, zřejmě špatně zvolená páska, 

na podruhé jsem dala silnější pásku, ty samé zvířátka, ani si toho nevšiml :) totální propadák

Sklenice a džbánek - to je prckův fail, než jsem mu odměřila vodu do džbánku 

aby mohl přelít do sklenice, třísknul s nima o sebe a je po nich...

Faily si osobně dělím na 1. totální propadáky - viz hra se zvířátky, která se u nás prostě nechytla, 2. druhé šance - vyškrabávání obrázků zkusíme třeba za měsíc znovu a uvidíme :) 3. nehody - prostě byl kluk rychlejší, jak se jedná o hry s vodou tak je k nezastavení a skleněné nádobí nezvládlo tempo. 

Ohledně nehody - hlavně nenadávat, člověk s tím částečně tak nějak musí pořád počítat když dá půlročnímu klukovi do ruky sklo že :) jsem ráda že se hlavně nepořezal, vysvětlila jsem mu že si teda hrát nebudem když už nemáme s čím, nechala kontrolovaně osahat střepy a přinesla jsem plastovou flašku a odměrku :)

Seznam failů se jistě bude rozšiřovat tak je sem zase časem přidám :)

Venkohraní: Objímáme sloupy

Ahoj kamarádi,

taky se vám stává, že na vás lidi civí jako na blázna za něco co vám přijde naprosto normální? Nám docela často takže už jsem si zvykla. Chodíme bosí, hladíme stromy a objímáme sloupy :) A máme díky tomu dítě, které je samostatné, zvídavé, pohybově zdatné a zároveň zná své limity. 

Když jsme venku, nemá téměř žádné hranice a omezení - samozřejmě se učíme že se chodí po chodníku, přes silnici se jde rychle, než do ní vstoupíme musíme se rozhlédnout, ale jinak je to vlastně jedno. Může koukat kam chce, sahat na co chce (trošku to omezuju co se týká aut, někteří lidé jsou na to hákliví - ale už si hodně zvykl že to nesmí a tak to téměř nedělá a obchází naše auta doma :P ). 

A proč to tady píšu? Teď jak se oteplilo a chodí ven mnohem více maminek s dětmi, a kolikrát koukám a nevěřím vlastním očím. Když třeba maminka na hřišti tříletému klukovi drží lahev aby se napil, krmí ho jogurtem a drží ho za ruku při jízdě dolů z klouzačky která má 60 cm :D A rozhodně nebyla jediná. Nebo mamina která řekne "Nelez do toho písku ať se neušpiníš" .... já vím nesoudit, nesoudit, ale je to těžký :P čekám že mi některá z nich vysvětlí, proč chodí s dítětem na hřiště, když nechce aby se ušpinilo.

A jak to máte vy ? Jsou vaše děti špinavé a šťastné?