Šmik šmik

 Ahoj kamarádi, 

protože se mi začaly po posledních příspěvcích na instagramu množit dotazy na to, jak jsem Kryštofa naučila stříhat, rozhodla jsem se to tady nějak přehledně sepsat. Ale neberte to prosím jako dogma a nevěšejte hlavu když to hned nepůjde. Já třeba neumím pořádně a přesně stříhat dodnes :) jsem levák a když jsem byla malá, existoval prostě jen jeden druh školních nůžek, s těma to logicky nešlo když měly naopak ostří, a tím že to nešlo tak mě to ani nebavilo a brala jsem stříhání jako nutné zlo. Až pak mi mamka koupila nějaké super drahé levácké nůžky, já byla ve 3. třídě a jednak jsem měla jako jediná povolení na nůžky s ostrou špičkou a konečně mi stříhání trochu šlo :D (mimochodem, každá koruna kterou ty nůžky stály se bohatě vyplatila, měla jsem je až do loňského roku, kdy je chytl do ruky náš táta a rozbil. Oplakala jsem to... ) Tak a konec motivačního okénka a jdem na to :D

Čím stříhat? 

Krýša měl nůžky v ruce poprvé někdy kolem 18m. Brzo? Asi jo, ale to už bylo v době, kdy jsem mu chystala různé srandičky, on málo spal tak jsem to stříhala třeba i když byl vzhůru a on mi do toho sahal. Tak jsem mu pořídila jeho nůžky, aby nezáviděl :) A nešlo to. A proč? 

Protože to byly tyto super roztomilé zaječí nůžky, které jsou ale na naučení docela naprd. Prcek neuměl tu ruku zase otevřít, takže se vztekal, nůžky mu padaly z ruky a nestříhal ale spíš papír trhal. Jsou ale dobré na plastelínu, na to je teď používáme. Takže chybama se člověk učí a jedeme dál...

Někdy kolem 22m jsem objevila tyto červené samootevírací nůžky, a začaly se dít věci :) Prcek docela rychle pochopil že stačí je jenom zavřít a že se samy otevřou, navíc jsou ostré a skutečně stříhají i ostatní věci, nejenom papír (více o tom níže) Tyto nůžky koupíte např. ZDE

Stříhání začalo Krýšu ale skutečně bavit až kolem 2. roku. Momentálně jsme ve fázi, kde už umí proužek ustříhnout úplně sám ale některé větší věci mu ještě musím přidržet. Každopádně už umí ten základ, držet nůžky svisle a papír vodorovně, už ví že musí nasadit, nůžky zmáčknout a povolit, takže je pro nás čas se zase kousek posunout. Na to jsem koupila nůžky viz foto níže, které jsou taky samootevírací, ale už mají úchop jako klasické nůžky. Do spodního velkého očka se Krýšovi vlezou všechny 4 prsty :D 

Zatím jsme je zkoušeli 2x, vždycky jsem u toho byla, protože ten žlutý nesmysl mu několikrát vypadl na druhou stranu, timpádem nůžky přestanou klást ten odpor a stříhají jako normální :) U toho se Kryša začal vztekat a už stříhat nechtěl, takže než si zase zvykne že to musí hlídat a mít takhle, budu mu nabízet i červené i tyto. Za pár týdnů červené schovám a budu nabízet už jen tyto.

Co stříhat? 

To je taky dost důležitý faktor, který podle mě ovlivňuje to, jestli mrňous bude chtít sám stříhat nebo ne. Zaprvé, aby viděl, že to děláte vy. Aspoň u nás to tak funguje, a ještě líp když to dělá táta, tak prcek hned musí taky :D A zadruhé, co se stříhá - když koupíte opravdu ostré nůžky, dá se stříhat třeba tráva na dvorku, kytičky na louce (snad příroda projednou promine), pěnová guma... Samozřejmě je fajn tam někdy zamíchat i papír, doporučuji počkat si až v Lidlu bude kreativní týden a nakoupit ty jejich sady barevných papírů, je to vysoká gramáž a nádherné barvy, někdy i vzory a cena je také příznivá. Prcek má taky rád různé stříhací proužky, např v sadách aktivit od Ateliér v lese, nebo na proužek papíru nalepit nálepky a stříhat jednotlivé nálepky. U nás měl za poslední dobu velký úspěch LVÍ KRÁL a dále proužky s dopravními značkami - jako u všeho zde platí, že pokud je to něco, co dítě opravdu zajímá, bude ho aktivita bavit o to víc. 

EDIT 19.1.2022: Brzy se nás bude to samé týkat s Karolinou, pro ni mám pro začátek koupené nůžky viz foto níže. Koupit můžete ZDE

Budu ráda za Vaše postřehy a tipy. Jak jste děti naučili stříhat Vy ? 

Reality check

 Ahoj kamarádi, 

v mojí bublině na instagramu posledních pár dní rezonuje jedno téma a to je setkání s realitou - jak to vypadá na instagramu/ blogu vs jak aktivita skutečně dopadla. Tak jsem si říkala že se tady k tomu taky trošku vyjádřím :)

Takže zaprvé - každý kdo má oči vidí. že moje fotky nejsou nijak dokonalé. Byť se snažím aspoň u postupů aby vše bylo jasné a dobře vidět, nejsem prostě fotograf, navíc často fotím v noci za umělého světla, stíním si nebo mi stíní kocouři atd :D Ale samozřejmě většina IG profilů se chlubí dokonale nasvícenýma fotkama prostorných hracích pokojů, které teda kolikrát vypadají větší než celý náš obývák s kuchyní dohromady :D a samozřejmě pak vyvstává otázka jestli to takhle mají pořád nastylizované, jestli stylizujou i ty děti tak aby si pro fotku s hračkou pohrály, nebo jestli se ta aktivita skutečně provádí atd. Tak vás můžu ujistit, že všechno co tady nebo na IG prezentuju se u nás skutečně používá, každé vyrábění tady sdílím až potom co jsme ho dokončili, abych mohla napsat jak se to Krýšovi líbilo/ dařilo, případně co bych příště třeba změnila. 

Taky mi od kamarádů hlavně na FB přišlo pár dotazů jak to zvládám, hlavně teď nově se dvěma dětma. Jak připravíš pro Krýšu všechno to vyrábění, kam na to chodíš, kdy stříháš, laminuješ atd ? :) Takže - nápadů mám mnohem víc než kolik toho s Krýšou reálně vyrábíme - zaprvé ho nechci zahltit, zadruhé se snažím obměňovat techniky i druhy aktivit. Příklad -  senzorické tácy nedělám každý den, ale když některý zaujme, nechám ho klidně připravený k dispozici několik dní. Co se týká vyrábění, mám ho v zásobě na několik životů dopředu, v několika albech inspirace na Pinterestu, IG, v počítači, v knížkách... Arzenál výtvarných potřeb máme také téměř neomezený, takže pro mě příprava těchto aktivit až tolik času nezabere. Stříhání a laminování dělám po večerech, koukáme u toho třeba na seriály. Pořád to vypadá jako idylický obrázek pro instagram že :D

Tak teď ta realita - samozřejmě že když spolu aktivně něco tvoříme, čteme, jsme venku, tak věci v domácnosti stojí :P například hromady prádla které se pravidelně nakupí že jsou i vyšší než Krýša :D Ale díkybohu jsem našla super místo kam schovat lavor tak, abych na něj z obýváku neviděla a můžeme bezstarostně vyrábět a hrát si :D 

pak s dětma něco maluj :D

Další co vám na instagramu téměř nikdo neukáže jsou následky tvoření s dětmi :D všechny montessori profily ukazují krásné spořádané děti v zástěrkách jak sedí a štetečkem malují překrásná dílka - jen můj kluk se při kontaktu s barvou mění v démona z pekla který by se tou barvou nejradši pokryl od hlavy k patě, vyválel se a ještě opatlal všechno v okruhu 150m :D Co si myslí o zástěrce mi docela jasně dal najevo hned poprvé kdy jsem mu ji oblékla ( ukousl napůl utržený suchý zip o kterém jsem si říkala že přece ještě vydrží) - takže máme vyhrazených pár triček s flekama, protože akryl nejde úplně dobře vyprat (prstíkové barvy jsme už dlouho nekupovali, od té doby co to prcek nesvačí mi to přišlo zbytečné) a nebo se prcek svlíká a taky to funguje :) Každopádně máme pomalovanou snad každou zeď, stolek, schůdky, už i kocouři to párkrát schytali :D 

Tak a teď mi napište, kdo po tomhle přiznání bude podle nás ještě něco tvořit :D 

Montessori miminko

 Ahoj kamarádi,

tak jsme zpět po delší odmlce. Užili jsme si Vánoce a Silvestra s babičkou a taky jsme přivítali nového človíčka do naší rodiny - 11.1 se nám narodila Karolinka <3 Takže se brzy těšte na příspěvky s tématikou Montessori miminko. Samozřejmě s Kryštůfkem pokračujeme dál ve vyrábění a aktivitách tak jak je zvyklý, aby neměl pocit že kvůli sestřičce na něj nemám čas...  

O Ježíškovi

 Ahoj kamarádi,

ve spoustě montessori, rádoby montessori i jiných skupinách na FB a instagramu v posledních dnech před Vánocemi přibývají posty o Ježíškovi, jak dětem nezkazit kouzlo Vánoc a zároveň jim nelhat atd. Nedá mi to a taky si k tomu napíšu svoje...

Především, se mi příčí psát o lhaní v souvislosti s Vánocemi, tak jak to někteří šmahem nazvou a jsou s tím hotovi. Ať si každý dělá a udržuje tradice podle svého, ale tento trend nazývat Ježíška lhaním mi prostě přijde nepatřičný. Všichni jsme z generace, která na Ježíška věřila, rodiče dárky schovávali, myslím si že minimum z nás bude z toho mít nějaké trauma nebo pocit křivdy. Samozřejmě, montessori přístup to není (ale my jsme jen jednou nohou tak nás to netrápí :D ), ale zrovna co se týká světa fantazie tak pro u vlastně v montessori není místo vůbec, nebo spíše až velmi pozdě a okrajově. V tomhle se mi víc líbí waldorfský přístup, kde se tradice dodržují, každé období se slaví významné dny, tematické vyrábění z přírodnin a podobně. Je to jeden z důvodů proč nedokážu Kryštůfka vychovávat v čistě montessori duchu, protože svět fantazie, fantasy a nadpřirozených bytostí je nám i s manželem blízký a nedokážeme se od něj oprostit a ani nechceme. 

Tuhle knížečku si Kryška okamžitě oblíbil, nejvíc ilustraci kde je odklápěcí okýnko Mariina bříška a v něm mimi Ježíšek :) 

Betlém vlastní výroby v kombinaci s našimi oblíbenými zvířátky DeAgostini

Takže jak to bude s Ježíškem u nás? 

Ježíšek nám přinesl stromeček v noci, dnes ráno (17.12) ho Kryštůfek po probuzení poprvé viděl - důvod je ten, že já mám ráda tu atmosféru, ráda sedím s hrnkem čaje a cukrovím a koukám do světýlek a uvolní to pak ty poslední dny před Štědrým dnem, kdy se chystají jiné věci. Až se zeptá, proč někomu Ježíšek stromeček nosí už tak brzo jako nám a někomu až 23. nebo 24.12, je to jednoduché - aby to všechno stihnul, musí si práci rozdělit za jednu noc to nezvládne ani tak kouzelná bytost :) 

Dárky, které budeme mít doma pod stromečkem Kryštůfkovi přinese Ježíšek, ty které dostane u babiček, tetiček a podobně mu koupili oni protože ho mají rádi. Stejně tak my babičkám a dědovi a všem kdo s náma na Štědrý den nebude dárky kupujeme nebo vyrábíme, protože je máme rádi a chceme jim udělat radost.

Takže to je asi ve zkratce jak bude Ježíšek probíhat u nás, utvrdilo mě v tom to, když jsem ráno Krýšu viděla jak se rozzářil když viděl stromeček rozsvícený a nazdobený. Už se těším až tam tajně nanosíme dárky, pošleme ho s tátou ven zapálit svíčku a prskavku a vyhlížet Ježíška a mezitím to tam přistane :) 

Ať už slavíte Vánoce s Ježíškem nebo bez, užijte si je ve zdraví a v klidu, protože nic není víc :) <3

Já jsem muzikant

 Ahoj kamarádi,

jistě jste si už všimli, že hudba a "hudební výchova" je velkou součástí našich běžných dnů. Píšu to v uvozovkách, kdyby náhodou někomu nebylo jasno - fakt nesedíme a nebiflujeme se noty :D  Náš táta je muzikant a sběratel nástrojů, takže prcek má ve svém věku už relativně široké spektrum toho na co už hrál, nebo slyšel nebo si to aspoň osahal, ochutnal atd :D (saxofon, baskřídlovka, několik kytar, akordeon, ukulele všech velikostí, banjo, el.kytara, basová kytara, i na skutečnou basu brnkal - tu zaplaťpánbůh nemáme doma, tu má kamarád :), pak nějaké flétny, klarinet, klávesy, dijeridoo, kalimba... ) 

Nevím, jestli to má v genech, nebo je to prostě tím, že je odmalička tomu vystavený (byli jsme už i na několika koncertech a festivalech), ale má o hudbu velký zájem, rád poslouchá, v poslední době i zpívá a samozřejmě taky hraje, doprovází tátu nebo i sám si přes den vezme třeba bubínek a začne zpívat Tluče bubeníček :) nebo něco jiného co je zrovna jeho favorit :) Má docela velkou paměť a i když spoustu textů nedokáže samozřejmě vyslovit, je prostě poznat co zpívá a že i hezky drží rytmus atd :) Proto ho v tom samozřejmě všemožně podporujeme, ať koupí hudebních knížek, nebo teď naposledy babička koupí bicích k narozeninám :D 

Krýšova sbírka nástrojů: kalimba, foukací harmonika a  píšťalka z Flying Tiger (měli i rumbakoule, 

takže pokud nemáte doma nic, je to dost dobrý místo kde začít nakupovat, vše za 90-120 kč/ks)

Rumbakoule, ozvučná dřívka, rolničkový pásek - různé řemeslné trhy

Xylofon, triangl, bubínek - dvě různé sady nástrojů z Lidlu, druhou půlku máme u babičky, 

pak je tam ještě tamburína od Hape

Dešťová hůl a štěrchátko (kovové vajíčko plné štěrku ) - D.I.Y.

Další co nám v našem muzikohraní pomáhá, je Kouzelné čtení - máme Zpívánky 1 a 2 a pexeso Hudební nástroje - to už jsem tady myslím sdílela dříve a že díky němu kluk v roce a půl poznal přes 20 nástrojů, a to i podle zvuku, a byla to vlastně první zábava u které soustředěně vydržel třeba i 15-20 minut...

Zpívejte s námi - krásná grafická knížka s CD, nazpíváno Kuhnovým dětským sborem

- u některých písniček jsem objevila sloky které jsem v životě neslyšela takže edukativní i pro rodiče :)

Zpívánky a hudební nástroje od Albi jsou naši věrní společníci už několik měsíců

Hudební nástroje jsou pro mě jediná akceptovatelná zvuková hračka, která mě nenutí si trhat vlasy z hlavy sotva to slyším :) a i když se občas známí ptají jak můžu v tom kraválu fungovat, je to pro mě mnohem přijatelnější než aby si děti hrály na pozadí televize. Navíc jsem moc ráda když si Kryška sám od sebe přes den nástroj vezme a když nemám rozdělanou žádnou urgentní práci, vždycky se k němu přidám a zpíváme nebo hrajeme spolu (i když mě byste slyšet zpívat nechtěli :D ) 

Co vaše děti a vztah k hudbě? Hrajou nebo Vám jen hrajou na nervy ? :D

Moje šikulka!

 Ahoj kamarádi,

možná už víte, že jedním ze základních principů Montessori pedagogiky je fakt, že dítě nemá být superlativně chváleno jako například: `Kryštůfek je nejšikovnější na světě`, ale spíš se má zhodnotit realistickým popsáním situace, tedy místo: `Kryštůfek nakreslil krásné jablíčko` použít `Kryštůfek nakreslil jablíčko`. Ještě lepší je se předtím, než zhodnotíme že je to jablko, zeptat  dítěte co tedy podle sebe nakreslilo a pak zopakovat jeho odpověď. Samozřejmě se to dá říct s nadšením v hlase, mírně zatleskat, ale hlavní myšlenka je taková, že pochvala od okolí nemá být motivací k vykonávání dané činnosti.

Můj malý pomocníček šikula :)

Nevím jak Vám, ale mě tedy přijde tento styl pochval takový chladný a strohý. Možná jako zasloužilá matka už budu rezistentní, ale Kryštůfek je můj prvorozený a já mám obrovskou radost z každého jeho úspěchu, nového slova atd. A dávám mu to najevo samozřejmě - jeden z důvodů proč opravdu nikdy nemůžeme být 100% montessoriáni, protože tohle asi odblokovat nedokážu, není to moje povaha :) Doufám, že ty věci kterými mě těší nedělá jenom proto abych mu tleskala a říkala jak je šikovný, většinou stejně když ho aktivita nebaví tak prostě odejde (většinou středem přes danou pomůcku aby dal jasně najevo svůj názor :P ) nezávisle na tom jestli ho za splnění pochválím nebo ne. 

Jak to máte s pochvalami dětí Vy? Prožíváte úspěchy, nebo se dokážete oprostit a objektivně zhodnotit ? 

Denní rutina

Ahoj kamarádi,

dneska něco málo o tom, jak probíhají naše běžné dny.
Nějak se mi příčí označení denní režim, asi že mi vždycky evokuje minulý režim a něco co je celkově nepříjemné. Bohužel hlavně starší generace má často tendeci se ptát právě na režim. Jsou tak zvyklí a asi už s tím nic nenaděláme. Věřím navíc, že kdybych se prckovi opravdu snažila nějaký režim vnutit, tak se zabejčí a stejně to neudělá, bude paličák po mě :D Takže spíš používám slovo rutina, které pro mě lépe odráží tu pravidelnost...

Základ každého našeho dne - čtení, pobyt venku, výtvarná aktivita

Většinou vstáváme mezi 6.30 až 7.30 - čím blíž k 7.30 tím je máma spokojenější :) Jako první po probuzení vařím kafe, chystám snídani, prcek si mezitím sám chviličku hraje. Pak společně posnídáme a po snídani následuje taková půlhodinka kdy většinou zvládnu všechny urgent domácí práce - jsem jako blesk, dokud je mrňous schopný se zabavit sám :)
I když je teď už venku krásně, většinou stejně dopoledne trávíme doma. Buď čteme, nebo tvoříme, případně mám nachystanou nějakou aktivitu na jemnou motoriku, barvy. Hodně záleží na rozpoložení ve kterém se malý pán nachází. Těch řízených aktivit zase tolik neděláme, mám jich vždy několik v zásobě, ale když ho nebaví 1. ani 2. varianta které mu nabídnu, prostě je schovám a odložím na jindy.
Dost času taky trávíme vařením, přípravou jídla, to Kryšku baví a pomáhá téměř denně. Nejsem za to vždy ráda, když si dlouho hrajeme a pospíchám pak aby byl oběd hotový než bude zas chtít spát, nebo když je to jídlo které zkouším a musím dělat podle receptu atd. Ale vždycky se nějak domluvíme, když všechno ostatní selže tak napustím dřez vodou, přinesu kachny z koupelny a mám pár minut klidu (a vykoupaný dítě k tomu :D )
Po obědě chodí spát cca od 12 do 14, já si dělám svoje, tvořím, čtu si v tichu, občas spím taky :) A pak chodíme ven. Dost často se stává že jsme třeba 2h v okruhu 100m od domu :)
2-3x týdně chodíme odpoledne na hřiště, táta si dá pivčo, mrňous si pohraje s kamarády, maminka si pokecá :) to jsou dny, kdy chodíme domů trochu později, záleží jak je prcek unavený ale někdy i mezi 20-21 hod. Jinak se snažíme po večerníčku chodit koupat a uklidňovat a připravovat na spinkání - i když to stejně většinou přichází kolem 20-21...
Tento rozvrh se nám docela daří dodržovat i když jsme někde přes noc, když jedeme na návštěvu, vyždycky dbáme abychom jeli domů včas aby mrňous neusnul v autě a nebyl pak rozhozenej. Jsem zvědavá co bude, až nastane ono pověstné období kolem 2. roku kdy vše musí být akorát jinak se dítě rozhodí a nedá uklidnit... čeká nás to zachvilku :P
Máte svoje denní rutiny ? Rituály? Podělte se jak to funguje u vás...

Venkohraní: Objímáme sloupy

Ahoj kamarádi,

taky se vám stává, že na vás lidi civí jako na blázna za něco co vám přijde naprosto normální? Nám docela často takže už jsem si zvykla. Chodíme bosí, hladíme stromy a objímáme sloupy :) A máme díky tomu dítě, které je samostatné, zvídavé, pohybově zdatné a zároveň zná své limity. 

Když jsme venku, nemá téměř žádné hranice a omezení - samozřejmě se učíme že se chodí po chodníku, přes silnici se jde rychle, než do ní vstoupíme musíme se rozhlédnout, ale jinak je to vlastně jedno. Může koukat kam chce, sahat na co chce (trošku to omezuju co se týká aut, někteří lidé jsou na to hákliví - ale už si hodně zvykl že to nesmí a tak to téměř nedělá a obchází naše auta doma :P ). 

A proč to tady píšu? Teď jak se oteplilo a chodí ven mnohem více maminek s dětmi, a kolikrát koukám a nevěřím vlastním očím. Když třeba maminka na hřišti tříletému klukovi drží lahev aby se napil, krmí ho jogurtem a drží ho za ruku při jízdě dolů z klouzačky která má 60 cm :D A rozhodně nebyla jediná. Nebo mamina která řekne "Nelez do toho písku ať se neušpiníš" .... já vím nesoudit, nesoudit, ale je to těžký :P čekám že mi některá z nich vysvětlí, proč chodí s dítětem na hřiště, když nechce aby se ušpinilo.

A jak to máte vy ? Jsou vaše děti špinavé a šťastné?

My ♥

Ahoj, vítejte :)

Jsem Lucka, letos mi bude 30 a jsem mámou 18m rošťáka Kryštofa. Máme ještě tátu Karlíka, ten je u nás přes hudební výchovu, vlaky a rošťárny (běž zhasnout mámě do koupelny, bafni na mámu atd...)
Blog jsem založila proto, že mám hromadu nápadů na hry a tvoření s prckem - některé jsou montessori, některé ne... Dosud jsem je sdílela na Instagramu, ale je tam málo prostoru pro návody a kecy :) Nejsme 100% montessori, zato je s námi 100% sranda ♥