Poznáváme zvířátka

Ahoj kamarádi, 

Kryštůfek má rád zvířátka, rád je poznává a hraje si s postavičkami. Dnes vám ukážu jaká zvířátka máme doma a co všechno s nimi děláme .

Sbírka zvířátek se nám neustále rozrůstá - babička D. totiž Kryštůfkovi předplácí od DeAgostini sběratelskou sérii Divoká zvířata. Vím, nejsou montessori, protože nejsou reálná, nicméně jsou realistická dostatečně na to, aby se daly poznat oproti fotce. Má je moc rád, momentální oblíbenci jsou buvol, krokodýl a pásovec :) Chodí nám každý měsíc 4 nová zvířatka a 2 mini knížky o nich. Vždy když je rozbalíme, přečteme si co které zvířátko jí, kde žije a jak se jmenují mláďátka a pak je zařadíme mezi kolegy :) Kryštůfek si je různě nosí po domě, ukazuje jim věci, poslední dobou je začal krmit a je veliká legrace ho pozorovat :) před časem jsem mu ještě na bazaru koupila nekompletní ale dost velikou kolekci farmářských zvířátek, takže na poznávání i hraní jich máme víc než dost :) 

A níže tipy na hry které se zvířátky hrajeme :

Únos zvířátek - tahle hra Kryštůfka napoprvé moc neoslovila, zvolila jsem malířskou pásku takže bylo až příliš snadné zvířátka sundat, navíc se zrovna ten den špatně vyspal, přišel a jeho kámoši visí někde nalepení... 

Dvojníci z koberce - koberec dostal Kryštůfek od babičky, vůbec nevím kde ho sehnala, ale je moc hezký i když taky příliš barevný a rozhodně nemontessori. Zvířátka na něm jsou však hoooodně podobná těm figurkám a tahle hra byla první kterou jsme s nimi hráli, hned někdy kolem roka když jsme dostali první figurky. Teď už umí bezpečně přiřadit všechny dvojníky které máme a dělá to už sám od sebe :)

Zvířátka v pytlíku - tuhle hru většinou hrajeme se zvířátky z farmy, protože jich umí více napodobit. Do tašky nebo neprůhledného pytlíku si dáme zvířátka a poslepu střídavě losujeme a předvádíme, k některým zvířátkům si řekneme básničky nebo zacvičíme. O víkendech to často hráváme i s tátou, umí nejlepšího koníka :) 

Klasika je hledání zvířátek v knížkách - tyto dvě knížky s reálnýma fotkama máme, dostali jsme je od babí A., sama bych je nevybrala, obzvlášť v té velké je těch zvířat opravdu na stránku moc, ta menší se dá, a tu má Kryštůfek hodně rád, a často si v ní listuje i sám. 

Dobře vím, že zvířátka ani knížky které používáme nejsou montessori, ale máme je od babiček a máme je rádi :) neplánuji už pořizovat jiná zvířátka třeba od Schleich nebo podobně - možná v případě že bude mít zájem o brouky, dinosaury, nebo něco jiného specifického co v této sérii mít nebudem... A s jakými zvířátky si hrají vaše děti ?

D.I.Y. Aktivity - Barvy

Ahoj kamarádi,
dnes tu mám nápad na výrobu aktivity tak jednoduché, že jednodušší už být nemůže. Na Pinterestu se nachází v mnoha obměnách. Já jsem se rozhodla pro tu nejjednodušší variantu. Vlastně jsem ji vyrobila jen proto, že jsem na půdě při úklidu našla balíček neotevřených barevných kolíků a co s nima žejo :)

Prcka nedávno začaly hodně zajímat barvy. Už teda bezpečně pozná červenou a žlutou - nejlepší pomůcka na naučení - kečup a hořčice :D ale třeba modrá a zelená, a obzvlášť když jsou vedle sebe, tam to má tak 50/50. Máme dřevěné korálky (ještě po mně), na kterých se učíme, vždycky ho prosím aby mi udělal náhrdelník a vybírám si barvy :), dál plastové nádobí IKEA v 6 barvách (vždycky chci aby mi přinesl třeba modrý talíř a modrou lžíci, trénujeme při přípravě na jídlo), knížky podle kterých mi nosí autíčka nebo kostky daných barev, takže teoreticky jsme další barevnou aktivitu nepotřebovali :D 

Ale ty kolíky... Je to nová motorická hračka, a pro ty malé ručičky docela náročné ty nové neomačkané kolíky otevřít a udržet otevřené dost dlouho než se cvakne kamkoliv, potažmo na tu správnou barvu :) A výroba opravdu trvala cca 10 minut.

Potřebujeme: Kolíky na prádlo (my máme plastové protože jsem je našla, ale dají se koupit i dřevěné, barvené nebo si nabarvit libovolně), papíry stejných barev jako kolíky, karton pro zvýšení trvanlivosti výrobku. 

Vystříháme, slepíme, hotovo! Nejdýl trvalo vybrat misku správné tak akorát velikosti na obkreslení :D 

Výtvarná výchova s mámou

Ahoj kamarádi,

dnes mám pro vás povídání o tom, jak to máme s kreslením, vyráběním a podobnou legrací.

Já vyrábění od malička miluju. Čehokoliv - s mámou jsme jako děti vyráběli soustu nejrůznějších věcí, dekorace na každé roční období, zvířátka, korálkovali jsme, pletli náramky (dnes je módní říkat macramé) a vůbec všechno jsme vyzkoušely... Dodneška mi to zůstalo, ráda maluju (i když kvalita je sporná), háčkuju, vymejšlím :) poslední dobou zase šiju... 

Ráda bych k tomu samému vedla prcka - aby si vyzkoušel co nejvíc technik, a pokud ho něco bude bavit, třeba u toho zůstane. Manžel zase jako dítě byl modelář, teď na to nemá tolik času (rozestavěný model od r.2017), ale chtěl by se k tomu vrátit jen co mrňous povyroste.

Teď se tedy Kryštůfkovi snažíme představit co nejvíc technik, s tím že co ho baví nejvíc, to mu samozřejmě víc nabízím. Už jsme zkoušeli prstové barvy a patlání, malování akrylkami na plátno, vodovky, fixy, razítka, pastelky, lepení. 

Nejoblíbenější aktivita kterou dělám s ním jsou razítka, u toho vydrží klidně 15 minut, ale jen dokud tam sedím. Jak se zvednu tak začne patlat a je po soustředění. Akrylky ho baví vždycky chvilku jen když mám vytažené svoje, když třeba se vzbudí a já nestihnu sklidit, tak to většinou pár minut malujeme spolu ale jak se chce napít vody tak to balíme :) 

Pastelky jsem nechala ve sklenici na dosah, první dva dny je jen tahal a házel po zemi, ale teď si vezme pastelku, zuřivě čmárá po svém domečku (2 krabice slepené k sobě, dělá si tam fasádu) a vydrží klidně 10-15 minut a i když odejdu z místnosti. A výborná zábava co teďka začal dělat - hraje si na kancelář - babi a děda ho naučili zapínat kalkulačku, takže teď chodí po domě s kalkulačkou, propiskou a občas si jde něco zapsat na fasádu :D 

Jo a malej Picasso už stihl i počmárat zeď... skutečnou, né tu svoji kartonovou... :D

Venkohraní: Den Země

Ahoj kamarádi,

přejeme krásný Den Země :) Dneska máme tip na jednoduchou aktivitu kterou zvládnou i ty nejmenší prťata, a hezkou básničku u které se můžeme doma nebo venku protáhnout :)

Naše oblíbená básnička kterou s prckem používáme od malinkata jako součást naší ranní rozcvičky, je z knihy Pohyb s říkadly pro nejmenší a pro dnešek se skvěle hodí :) 

A tady je slíbený tip na krásnou aktivitu která se jistě podaří a bude dělat radost ještě dlouho až poroste ♥

D.I.Y. Aktivity - Krmení opičky

Ahoj kamarádi,

dnes tady mám super tip na aktivitu na procvičení jemné motoriky - krmení zvířátek. U nás frčí opičky, tak jsem vyrobila opičku :) ale fantazii se meze nekladou...

Potřebujeme: barevné papíry, lepidlo, krabičku, kousek folie nebo sáček, něco co bude zvířátko jíst :)

Nejprve je potřeba vymyslet, jaké zvířátko chcete vyrobit a co se do něj bude dávat :) Naše opička má banány - malé těstoviny kolínka obarvené na žluto - čím menší předměty se budou vkládat, tím je to samozřejmě složitější, takže je potřeba to přizpůsobit věku a schopnosti dítěte. Taky záleží na velikosti otvoru kam se bude vkládat - my máme pusinku stejně velkou jako kolínko. Důležité taky bude, vybrat zvířátko které zaujme. A pak už je to snadné, stačí zvířátko nakreslit, vystříhat, nalepit na krabičku dle výběru - já jsem použila malou od bonboniery a dovnitř jsem ještě vložila plastovou od borůvek aby se nám kolínka sdružovaly na místě a byly dobře vidět v bříšku :) Průhled do bříška je vyroben z druhé části krabičky od borůvek, dá se použít pytlík, kancelářská folie...

Tipy na další zvířátka: Kuřátko - krmit cizrnou, ježek - krmit jablíčky- červené pompomy

Přejeme příjemnou zábavu a pokud se pustíte do výroby, dejte vědět jaká zvířátka jste vyrobily a čím je krmíte :) 

Praktický život: Péče o zvířata

Ahoj kamarádi, 

dnes něco málo o důležité součásti našeho života - kočkách a péči o ně.

Prvního kocoura, mourovatého Morrisona jsme si pořídili těsně před naší svatbou v roce 2017. Když se narodil mrňous, báli jsme se jak bude kocour reagovat, ale ukázalo se že zbytečně. Od prvního dne doma chodil na miminečko dohlížet, ležel vedle něj a zahříval, prostě parťák. Krušné časy mu nastaly když mrňous začal uchopovat, lézt, no a od té doby se to stupňuje :D naštěstí Morris už na to není sám, pořídili jsme mu ještě kámoše Hendrixe, protože sdílené neštěstí je poloviční že :) 

Kryštůfka samozřejmě učíme že kočičkám se neubližuje, netahá se za ocas a hlavně né za fousky, a on je většinou docela láskyplný a v rámci svých motorických dovedností se k nim chová hezky. Kocouři si s ním často rádi hrají s míčkem, myškou na klíček, nebo loví bubliny z bublifuku, a občas se stane že vyjednou drápky... Prcek je naštěstí hrdina a většinou jenom zakňučí, přijde mi ukázat zranění a tím to končí.

Nejdůležitější v péči o kočky je samozřejmě záchůdek. Z toho jsem měla strach docela když se prcek začal plazit, aby mi tam nevlezl. Zavírala jsem dveře do kočičí místosti a prostě vždycky když chtěli tak jsem jim šla otevřít. Pak se párkrát stalo že mi proklouzl a těma ručičkama tam sáhnul, dostal přes ně a hned jsme šli drhnout, říkali jsme fuj a docela rychle pochopil že se tam nesahá. A nic nikdy nesnědl díky bohu :P Teď už jsme ve fázi, kdy já čistím kočkolit lopatkou, Kryštůfek kouká a nesahá. 

Každý den ráno spolu kocoury chodíme krmit, dáme jim kapsičky, Kryštůfek pak jde vyhodit obaly do koše. V průběhu dne jim dává pamlsky, je to legrace pro všechny - on hází a oni hledají :) Ještě potřebujeme Kryštůfka naučit chodit s vodou ve sklenici aby jim mohl doplňovat pítko. Nechce se mi ale každý den vyklepávat vodu z granulí které jsou vedle, takže to zatím dělám sama než dostane větší jistotu v tom.

Máte doma zvířata ? Pomáhají děti s péčí, a od jakého věku?

D.I.Y. Aktivity - Šroubování

Ahoj kamarádi,

dnes pro vás mám super tip na jednoduchou aktivitu pro nácvik šroubování - stačí schovávat víčka od ovocných kapsiček (i s protikusem, jinak to nemá smysl). Po nasbírání libovolného množství víček stačí popustit uzdu fantazii a vytvořit třeba něco jako já - silnici s dvěma pruhy, protože u nás frčí všechno co má kola (nebo pásy, Kryštof miluje bagry :D ).

Použila jsem: 6 víček od kapsiček Babylove (mají největší výběr barev, snad tři druhy zelené, žlutou, několik pastelových...), 2 kusy kartonu cca velikosti A4, barevné papíry a fix na domalování detailů. 

Nejdříve jsem všechno vystříhala a nalepila - černý podklad, pak bílé pásky jako pruhy, pak jednotlivá auta. Poté jsem udělala díru, musí být docela velká aby tam ten náustek z kapsičky pěkně prošel - ideálně jít na to s takovou tou obrovskou děrovačkou jak bývá v copy centrech. Pak jsem protlačila ty náustky do děr, a to bylo asi to nejsložitější na celé výrobě. Nakonec jsem každý zvlášť zafixovala páskou, a pak ještě ze zadní strany nalepila druhý karton a okraje jsem oblepila širokou páskou, takže zezadu a ze stran není nic vidět :)

Další nápady jsem měla na kytičku se šroubovacím středem, ježečka kterému by se šroubovaly červená víčka jako jablíčka... Největším problémem u nás bylo nasbírat dost víček, začala jsem někdy po novém roce, ale kapsičky prckovi moc často nedávám,  nosíme je jenom jako zálohu pro případ krize :) 

Tuhle srandu jsem vyráběla proto, že jsem prckovi cca 2 měsíce zpátky poprvé představila hračku kterou dostal na Vánoce - šroubovací zvířátka se skutečným vrutem - jsou psaná od 18m, což má teď, a zatím mu to moc nejde, zkoušíme cca každých 14 dnů. Tyhle kapsičky zvládl hned, je tam závit jen na jedno otočení a dobře se nasazuje takže super začátek!

P.S. Kapsičky z Lidlu mají ty středy bílé, takže se sice dají použít na nácvik šroubovaání, ale už ne pro přiřazování barev ke správnému autíčku. Ty z DM mají střed i víčko ve stejné barvě.

Proč nejsme 100% montessori

Ahoj kamarádi,

dnes vám přiblížím jak to u nás funguje a proč jsme vlastně v tom montessori jenom jednou nohou :) 

Základní myšlenkou pedagogiky Marie Montessori je podpora dítěte v jeho samostatném rozvoji, jeho vlastním tempem - dítě se učí proto, že se učit chce, v duchu hesla „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ 

Je to hodně o důvěře v to, že dítě samo ví co je pro něj správné, že dospělý je spíše průvodcem a společníkem, než učitelem v tradičním slova smyslu. Zároveň se také hodně dbá na to aby pochvaly a uznání nebyly superlativní, ale spíše konstatují úspěch. Důležitým pilířem je také nenapomínání a absence trestů. 

Předchozí odstavec je schválně označen kurzívou - jsou to totiž aspekty montessori pedagogiky, které až tak nedodržujeme, proto o sobě nemůžu říct že jsem průvodcem svého dítěte na jeho montessori cestě životem. 

Souhlasím s tím, že dítěti se má pomoct v jeho samostatném rozvoji, respektovat jeho tempo a nehrotit to že třeba v 9m ještě nesedí a podobně. Důležité v tomto smyslu pro mě je to, že nechám prcka vyzkoušet spoustu věcí, i těch ne úplně bezpečných, ale nechám ho ať to zkusí sám a jsem na dosah ruky - je šplhavec takže už cca v 7 měsících sám lezl nahoru po schodech, v 9m stál na parapetu a koukal z okna, v 10m poprvé jel sám ze skluzavky, vždy samozřejmě s dohledem ale z jeho pohledu SÁM. 

Někdy ale nedokážu couvnout od léta zažité role vychovavatele a napomínatele. Například u jídla a pití - samozřejmě, když jsme začínali s příkrmy, prskalo se, patlalo se, házelo se jídlem - dávala jsem hodně jídla do tlapky, takže logicky se muselo prozkoumat. Pak jsme se zase kolem 13m začali učit trefovat do pusy lžičkou, pít z kelímku... ALE nyní v 18m už prcek umí sám jíst lžičkou i vidličkou, napít se ze sklenice, hrníčku i jakékoliv lahvičky a musí se učit kulturu stolování - už netoleruji prskání jídla, házení, sahání rukama do talíře. To samé platí pro pití - když máme nalitou vodu ve sklenici na pití nebo v hrníčku, netoleruji a napomínám za to, když náschvál rozlije - něco jiného je když si s vodou vyloženě hrajeme a přeléváme, topíme hračky atd, to samozřejmě cákance a lití nevadí. 

Samostatná kapitola jsou pochvaly, které se v monte pedagogice uplatňují trochu jiným způsobem než jsme zvyklí (to je ale šikovný chlapeček) - spíše se soustředí na realistické zhodnocení toho co dítě udělalo - např. Monte pochvala - Zvládl jsi zasunout židličku ke stolu - k ocenění a uznání se použije spíš tón hlasu  vs. NeMonte pochvala - Jsi šikovný žes zasunul tu židličku... Já když prcek něco zvládne, jsem prostě pyšná máma a pochválím ho, zatleskám, opusinkuju, podle situace :) 

Takže tak, myslím že jsem shrnula to nejdůležitější a dostatečně vysvětlila proč nejsme a ani nemůžeme být 100% montessoriání, protože já sama nejsem o spoustě detailů plně přesvědčená a tímpádem je dělat nemůžu. Vím, že jsou odborníci, kteří tvrdí, že brát si z alternativních způsobů vzdělávání jenom něco není pro dítě prospěšné. Druzí zase říkají opak. Já to beru tak jak to cítím, hlavně s rozumem v hrsti, neříkám že všechno vždy dělám správně, zato to dělám s láskou ♥.

D.I.Y. Aktivity - Senzorický kobereček

Ahoj kamarádi, 

dnes máme pro vás nápad na výrobu senzorického koberečku - je to legrace a zdravé pro zdravý vývoj malých nožiček :)

Potřebujeme: pěnové puzzle - my máme z Decathlonu TYTO, tavnou pistoli a hooodně lepících tyčinek, různý senzoricky zajímavý materiál - kameny, klacíky, chlupatou prachovku, prádelní šňůru, a co vás ještě napadne. Postup je jednoduchý - všecko nalepíme a užíváme si masáž nožiček :) 

Mám ještě 4 volné čtverce a nevím co s nima - napadl mě korek, silnější šňůra, rozpůlit tenisáky... ale nic z toho nemám. Zatím si je tedy nechám prázdné a časem doplním. Co byste použili vy ? 

Praktický život: Zahradničení

Ahoj kamarádi,

dnes bylo nádherně, tak jsme s Kryštůfkem konečně zasadili nějakou zeleninku :) 

Nebylo to jeho první setkání se sázením, už loni touhle dobou seděl a koukal na mě z kočárku, a letos jsme už spolu sázeli bazalku, řeřichu a dokonce 2x kočičí trávu. Ale tentokrát opravdu vše dělal sám - truhlík naplnil hlínou, sám si vybral co chce sázet, potom to nasypal do hlíny a nakonec zalil. Pak se nám vysypal otevřený pytlík se semínky hrášku, tak je po jednom posbíral a uložil do truhlíku - každému řekl hají a zamáčkl ho do hlíny :) to budou hrášky, mňam!

Učící věž

Ahoj kamarádi,

dnes něco málo o učící věži, stoličkách, stupínkách - u nás je to velké téma, Kryštůfek je totiž šplhavec a udělá si stupínek prakticky z čehokoliv. V 90% jeho nápady samozřejmě nejsou bezpečné a nahrávají teorii o tom, že muži se dožívají nižšího věku proto, že vymýšlí kraviny :)

Kryštof je od narození ve zrychleném režimu, od zubů po plazení všecko o měsíc před "tabulkama" (taky se vlastně narodil skoro 3 týdny před termínem) - proto pro nás téma učící věže/stoliček/schůdků přišlo poměrně brzo - od 8m stál s oporou a od půlky 10m už i samostatně chvilkama. Navíc byl a stále je Kelišová. Tehdy pro mě samostatné schůdky nepřipadaly v úvahu, sice stabilní byl, nicméně jsem se bála, že v zápalu poznávání světa spadne na kokos. 

Zvolili jsme variantu DIY z Ikea - schůdky + stolička - pořizovací cena 600 Kč (kecám bylo tam ještě za 350 svíček, Ikea je můj kryptonit :P ). Věž se od začátku líbila, prcek cca po třech dnech přišel na to jak sám dovnitř i ven, kocouři si o tu ohrádku brousili drápy, no idylka - jenže to měl prcek necelých 10 měsíců... Trošičku povyrostl a jak je ramenatej, cca kolem 14-15m už se mu špatně lezlo dovnitř. O cestě dolů radši ani nemluvím, to se vždycky vztekal a stejně jsem ho chodila sundávat. Takže nonsens a ohrádka šla dolů - momentálně funguje jako noční stolek :) Sice jsem se pořád bála jestli spadne, ale musím říct, zatím spadl 2x - poprvé samozřejmě asi tři minuty po tom co na ty schůdky vylezl (viděla jsem ho, čekala jsem to, a včas zachytila takže si nenabil kokos, jen se lekl), druhý pád má na svědomí kamarád Jája (zdravíme :P), který když Kryštůfek stál nahoře na schodkách tak mu ze země povystrčil šuplík na příbory a tím ho dobromyslně shodil dolů :D 

Ještě existuje varianta učící věže na zakázku, na internetu je spousta firem které je vyrábí, v různých designových variantách, s tabulí, rozkládací na stolek, nevím co všechno ještě - to jsem já osobně pořizovat nechtěla, jednak ty ceny, navíc je to většinou prostorově velmi výrazné, a ty přídavné funkce jako třeba rozložení na stolek a židličku - to je za mě nesmysl - když pak přijde na návštěvu jiné dítě, bude asi seďet na zemi? nebo sourozenec ? takže toto néé :), to samé malovací tabule na boku - my jsme jako děti malovali na chodníku, když bylo hnusně tak se křídama nemalovalo a nazdar a to bude u nás stejně :) Všechno toto podle mě jenom odebírá z toho smyslu věže - dostat dítě tam kam potřebuje aby dosáhlo ...

Pokud někdo vybírá učící věž právě teď, moje rada je - schůdky z Ikea, ty vydrží navždy, k nim do začátku udělat ohrádku ale né ze stoličky - šikovný děda vyrobí z několika latěk - tím se využije prostor nahoře na celém schůdku a vejdou se i dvě menší děti (máme vyzkoušeno, opět zdravíme Jáju :D ). Já už třeba teď vím, že pokud bude druhý prcek pohybově stejně zdatný jako je Kryštůfek, tak tu ohrádku dělat nebudeme, prostě si ho zezačátku více pohlídám.

Jak to máte vy? Využíváte učící věž/ schůdky nebo jiné vychytávky ? Šup s nimi do komentáře

My ♥

Ahoj, vítejte :)

Jsem Lucka, letos mi bude 30 a jsem mámou 18m rošťáka Kryštofa. Máme ještě tátu Karlíka, ten je u nás přes hudební výchovu, vlaky a rošťárny (běž zhasnout mámě do koupelny, bafni na mámu atd...)
Blog jsem založila proto, že mám hromadu nápadů na hry a tvoření s prckem - některé jsou montessori, některé ne... Dosud jsem je sdílela na Instagramu, ale je tam málo prostoru pro návody a kecy :) Nejsme 100% montessori, zato je s námi 100% sranda ♥